8 C 296/2020-67 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u Okresního soudu Plzeň-město dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splacen nejpozději do [datum], když žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a dále rovněž i ze zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od [datum], do zaplacení, přičemž tento úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně byl za období od [datum] do [datum] kapitalizován ve výši [částka]. Žalobkyni pak v souladu s úvěrovou smlouvou vůči žalovanému vzniklo i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Dlužnou částku žalovaný i přes výzvy k dobrovolné úhradě před podáním žaloby nezaplatil. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Existence platného závazkového vztahu mezi účastníky byla v řízení prokázána předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, a to elektronickou formou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného úvěrové prostředky v částce [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále poplatek za poskytnutí úvěru, který byl určen k náhradě nákladů souvisejících s poskytnutím tohoto jednorázového a bezúčelového spotřebitelského úvěru, a to ve výši [částka]. Doba trvání úvěru byla sjednána na 28 dnů. Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splněním jakékoli části dluhu dle uvedené smlouvy, byla mj. sjednána povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala, že na účet žalovaného byla dne [datum] poukázána požadovaná částka úvěru ve výši [částka], jak vyplynulo z předloženého výpisu z příslušného bankovního účtu. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu řádně nesplnil, neboť žalobkyni do data splatnosti úvěru, tj. do dne [datum], nevrátil poskytnutou jistinu úvěru ve výši [částka] ani nezaplatil poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], když v tomto ohledu nebyl v řízení relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dluhu ze smlouvy o úvěru, vzniklo žalobkyni právo i na zaplacení sjednané smluvní pokuty, požadované žalobkyní v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v částce [částka]. K úhradě dlužné částky žalovaným přitom nedošlo ani na základě předložené předžalobní upomínky, vyhotovené právní zástupkyní žalobkyně dne [datum]. Za konstatování, že v řízení byla prokázána existence dlužné pohledávky, vyplývající ze smlouvy uzavřené distančním způsobem, tj. bez současné fyzické přítomnosti stran (§ 1820 a násl. o. z.), jakož i její výše, soud podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl. Žalovanému tak byla uložena povinnost k úhradě celkové částky ve výši [částka] (jistina úvěru [částka] + poplatek za poskytnutí úvěru [částka] + smluvní pokuta [částka]) včetně specifikovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny [částka], který byl za období od počátku prodlení, tzn. od [datum], do data podání žaloby, tj. do [datum], kapitalizován ve výši [částka]. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ust. § 1970 o. z. Samotná výše zákonného úroku z prodlení je pak dána s ohledem na jeho vznik nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x [částka]), 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupkyně žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisů zdejšího soudu, vedených pod spisovými značkami EPR [číslo], EPR [číslo] apod., a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátce žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.