8 C 301/2020-48 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala konečným věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., jež se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum], když žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti tyto peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Existenci platného závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vzal soud za prokázánu z předložené smlouvy o úvěru, uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [anonymizováno] jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem (klientem) na straně druhé. Na základě této smlouvy se uvedená společnost zavázala poskytnout ve prospěch klienta, tj. žalovaného, bezhotovostní neúčelový krátkodobý spotřebitelský úvěr v částce [částka] a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit jednorázově ve lhůtě splatnosti do [datum], a to bez jakéhokoliv poplatku za poskytnutí úvěru či bez úrokového navýšení, tzn. že fakticky se nejednalo o smlouvu o úvěru, nýbrž o smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně v řízení předloženým potvrzením o provedené platbě prokázala, že na základě žádosti žalovaného byla tomuto dne [datum] zaslána na číslo jeho bankovního účtu (skutečnost, že žalovanému byl zřízen tento účet, byla v řízení prokázána sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]) požadovaná částka ve výši [částka], a to dle předloženého příkazu k úhradě, z něhož vyplývá, že konečná splatnost poskytnuté částky byla stanovena pozdějším datem [datum]. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu řádně nesplnil, neboť uvedené právní předchůdkyni žalobkyně do data splatnosti úvěru nevrátil poskytnutou částku ve výši [částka], když v tomto ohledu nebyl v řízení relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Tuto dlužnou částku pak žalovaný nezaplatil ani stávající žalobkyni, na niž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi tehdejším vlastníkem této pohledávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, o čemž byl žalovaný vyrozuměn předloženým oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky žalovaným pak nedošlo ani na základě předžalobní upomínky, vyhotovené právním zástupcem žalobkyně téhož dne. Za konstatování, že v řízení byla prokázána existence dlužné pohledávky, vyplývající ze smlouvy uzavřené distančním způsobem, tj. bez současné fyzické přítomnosti stran (§ 1820 a násl. o. z.), jakož i její výše, proto soud podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalovanému tak byla uložena povinnost k úhradě celkové dlužné jistiny ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v souladu s ustanovením § 1970 o. z. dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, byla mu současně uložena povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení, když do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po uplynutí konečného data splatnosti, tj. dnem [datum]. Samotná výše zákonného úroku z prodlení je dána s ohledem na jeho vznik nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x [částka]), ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisů zdejšího soudu, vedených pod sp. zn. EPR [číslo], EPR [číslo], EPR [číslo] apod., a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.