8 C 13/2022-24 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy (autobus) na dopravcem, tj. žalobkyní, provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost k úhradě jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] Celkem tedy žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši [částka], kterou nezaplatil i přesto, že mu ze strany žalobkyně byla zasílána výzva k úhradě před podáním žaloby. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 1721 občanského zákoníku (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole, sepsaného dne [datum] kontrolorem žalobkyně, vzal soud za prokázané, že žalovaný jako cestující se při kontrole provedené tohoto dne v [obec] v 11:48 hodin, na autobusové lince [číslo] číslo vozu 565, neprokázal na výzvu platnou jízdenkou. Stanovenou přirážku ve výši [částka] včetně hodnoty jízdného ve výši [částka] žalovaný na místě nezaplatil, svoji totožnost prokázal předloženým občanským průkazem. Záznam byl žalovaným vlastnoručně podepsán. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný jako cestující nesplnil svoji povinnost zakoupit si před nástupcem do vozidla hromadné dopravy, provozované žalobkyní, jízdenku a prokázat se na výzvu osoby pověřené žalobkyní a vybavené jejím kontrolním odznakem platným jízdným dokladem, čímž žalovanému vznikla v souladu s § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit vedle neuhrazeného jízdného ve výši [částka] dle tarifu platného pro období, kdy byl přestupek z přepravní kontroly žalovaným spáchán, rovněž přirážku k jízdnému ve výši [částka] v souladu s účinnými Smluvními přepravními podmínkami dopravce, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy a z nichž vyplývá, že za jednotlivou jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný jako dlužník dle § 1970 o. z. dostal do prodlení s plněním peněžního dluhu, přiznal soud kromě žalované jistiny ve výši [částka] žalobkyni rovněž i úrok z prodlení z této částky, když do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti jistiny s tím, že splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravce počítána od 16. kalendářního dne po provedení přepravní kontroly. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a paušální náhradou za 2 úkony po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rovněž pro zaplacení přiznané částky nákladů řízení pak byla žalovanému stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.