8 C 39/2022-28 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob (trasa B metra), která je provozována žalobkyní, a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost k úhradě jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku [částka] žalovaný nezaplatil i přesto, že mu ze strany žalobkyně byla zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 1721 občanského zákoníku (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole, sepsaného dne [datum] kontrolorem žalobkyně, vzal soud za prokázané, že žalovaný jako cestující se při kontrole provedené uvedeného dne v [obec] v 11:42 hod., na trase B metra, neprokázal na výzvu platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla prokázána jeho předloženým občanským průkazem, zápis pak byl žalovaným vlastnoručně podepsán. Z uvedeného vzal soud za prokázané, že žalovaný jako cestující nesplnil svoji povinnost zakoupit si před nástupcem do vozidla hromadné dopravy, provozované žalobkyní, jízdenku a prokázat se na výzvu osoby, pověřené žalobkyní a vybavené jejím kontrolním odznakem, platným jízdným dokladem, čímž žalovanému vznikla v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka], a to v souladu s platným Tarifem pražské integrované dopravy a s účinnými Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. V řízení přitom nebylo relevantním způsobem tvrzeno a prokázáno, že by žalovaný, byť i jen zčásti, uvedené dlužné částky žalobkyni zaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný jako dlužník dle § 1970 o. z. dostal do prodlení s plněním peněžního dluhu, přiznal soud žalobkyni kromě žalovaných jistin ve výši [částka] a [částka] rovněž i úrok z prodlení z obou těchto dílčích dlužných částek, když do prodlení s jejich úhradou se žalovaný dostal dnem následujícím po provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Samotná výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x [částka]), ze 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.