10 C 37/2023-41 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. K uplatněnému právu uvedla, že původní věřitel žalované, obchodní společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši [částka]. Celková částka splatná žalovanou činila částku [částka]. Součástí dlužné částky byla jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], obchodní úrok ve výši [částka] a služba hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku, a to včetně nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru formou [anonymizováno] týdenních splátek ve výši [částka]. Své závazky z výše uvedené úvěrové smlouvy žalovaná řádně neplnila. Následně byla dlužná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila celkem [částka]. Platby byly připsány na jistinu úvěru. Více však žalovaná již neuhradila. 2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaná, byvši řádně předvolána, nedostavila a svoji neúčast rovněž neomluvila. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel žalované, obchodní společnost [právnická osoba], se zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splácet ji v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] Celkem tak měla žalovaná splatit na svůj závazek částku ve výši [částka]. Poskytnutá částka byla navýšena o úrok ve výši [částka], poplatky za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a ve výši [částka] za službu hotovostní inkaso plateb splátek. 5. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby dopisy ze dne [datum] k úhradě dluhu ve výši [částka], přičemž za„ dluh“ byla současně označena aktuální dlužná částka úroku ke dni vyhotovení výzev ve výši [částka]. 6. Soud zvážil argumentaci žalobkyně, jakož i jí předložené listinné důkazy, a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je neplatným takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Závěr o rozporu s dobrými mravy musí vycházet vždy z okolností jednotlivého případu, a to ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Použití korektivu dobrých mravů nastupuje tedy za situace, kdy právní jednání sice zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a proto nemůže pro rozpor s hodnotami tvořícími ve svém souhrnu dobré mravy obstát. Soud nicméně musí zvážit veškeré relevantní okolnosti konkrétního případu. Dobré mravy jsou dle již ustálené judikatury spíše měřítkem etického hodnocení jednání účastníků či jiných aktérů a jeho (ne) souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání. Vada způsobující neplatnost právního jednání pro rozpor s dobrými mravy se může vztahovat i jen na jeho dílčí část. V takovém případě jest posoudit, zda je tato vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (§ 576 o. z.). 9. Výše specifikovanou smlouvu o (zá) půjčce, jež ovšem v sobě ve skutečnosti skrývá řadu prvků smlouvy úvěrové, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou pokládá soud za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé. 10. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou dle § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček. Jinými slovy, požaduje-li věřitel úrok nepřiměřený, sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. 11. V nynějším případě smlouva o půjčce sice obsahuje ujednání o pevném úroku ve výši„ pouze“ [částka], nicméně soud nepřehlédl, že žalovaná jako dlužnice musela věřiteli zaplatit nad úvěr ve výši [částka] dalších [částka], celkem tak musela uhradit [částka]. Pro žalovanou jako spotřebitele přitom není rozhodné, jak věřitel tato navýšení specifikuje, pojmenuje (poplatek za vyhodnocení, poplatek za zprostředkování, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso apod.) či pod jaká ujednání je skryje, ale kolik na svůj závazek skutečně zaplatí. V tomto případě měla žalovaná uhradit nad sjednanou jistinu úvěru [částka] dalších [částka]. Odtud je patrné, že úvěr byl ve skutečnosti navýšen o 74 %. Ať již žalobce, potažmo původní věřitel rozdělí nebo skryje nepřiměřený úrok do různých dílčích poplatků, tak je zřejmé, že se jedná o částky, jimiž poskytovatelé úvěrů generují svůj hlavní zisk, neboť ze samotné úvěrové smlouvy není zřejmé, jak úvěrující věřitel dospěl k takto vyčísleným nákladům (poplatkům). Soud proto na tyto částky nahlíží tak, že jsou fakticky úrokem z poskytnutého úvěru. Pakliže tedy částky placené nad rámec poskytnutého úvěru dosahují 74 % sjednané jistiny, je třeba na smlouvu nahlížet jako na sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť toto úvěrové navýšení zásadně převyšuje obvyklou úrokovou míru. Smlouva s takovýmto úrokem je proto smlouvou absolutně neplatnou. 12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Z právě citované právní úpravy plyne, že bylo-li plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaná vrátila, oč se obohatila. Žalobkyně však ve svém návrhu neuvedla, jaké dílčí částky a kdy přesně žalovaná uhradila, tj. v jakém rozsahu případné bezdůvodné obohacení již vrátila. Stroze toliko uvedla, že žalovaná dosud uhradila celkem [částka], což ovšem nedoložila. Prokázání i dílčího plnění ze strany žalované přitom má vliv na možné prodlení a s ním spojený zákonný úrok, zvláště pokud jde o počátek prodlení. Krom toho v předžalobních upomínkách (výzvách k plnění) byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši [částka] sestávajícího z deklarované jistiny ve výši [částka] a dlužných úroků. Nyní se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši [částka] Ani odtud není zřejmé, zda, kdy a jaké další platby žalobkyně od žalované přijala. Soud neměl možnost ověřit, o kolik se žalovaná ve vztahu k žalobkyni skutečně bezdůvodně obohatila, neboť vyjma obecného konstatování, že žalovaná měla uhradit [částka], nebylo doloženo, kdy a jakým způsobem se tak stalo. Takovými informacemi má věřitel disponovat, a to tím spíše, vede-li soudní při, v níž musí být připraven je soudu doložit. Pokud tak neučiní, neunáší své břemeno tvrzení ani důkazní, což jde k jeho tíži. Ve světle řečeného tudíž soud poněkud zmatečnou žalobu zamítl. 14. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalované ve sporu, jíž ale žádné nákla