5 C 46/2023-77 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka] (smluvní pokuty), jakož i úroku ve výši 88,58 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na jejímž základě žalovanému na účet uvedený v úvěrové smlouvě poskytla částku [částka]. K vyplacení této částky došlo [datum] Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 89,27 % ročně. Žalovaný se zavázal uvedenou částku včetně úroků hradit v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem [rok]. Žalovaný nesplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátky, jejíž splatnost připadla na [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně proto využila práva obsaženého ve smlouvě a úvěr zesplatnila k datu [datum]. Na původní zbylé dlužné jistině zbývalo uhradit [částka], na dlužném úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění [částka] Smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy činila [částka], náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy částku [částka], když smluvní pokuta ve výši [částka] byla požadována v souladu s článkem 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem [datum] do dne vyhotovení předmětné žaloby. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zastoupena právní zástupkyní, se k jednání dostavila a na žalobě setrvala. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena předsmluvním formulářem, návrhem na uzavření smlouvy, oznámením o schválení úvěru, jakož i splátkovým kalendářem, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 89,27 % ročně jako pevnou po celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit celkem [částka] v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 24. dni kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle splátkového kalendáře splatnost první splátky připadla na [datum], splátka činila [částka], stejně tak jako druhá splátka v pořadí splatná [datum], když žalovaný využil žalobkyní nabízené vánoční akce (viz listinný důkaz na č. l. 33 – 34 spisu). Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že dne [datum] na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě odešla platba [částka]. Splatnost první splátky proto nastala [datum] (v souladu se splátkovým kalendářem). Žalovaný však sjednané splátky nehradil, ocitl se v prodlení s úhradou v pořadí čtvrté a páté splátky, jak doloženo kartou klienta, žalovaným nebylo rozporováno, a jak bylo doloženo též výzvou k zaplacení datovanou [datum]. V této výzvě byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, nebudou-li dlužné splátky uhrazeny. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, výši dlužné částky vyčíslila na [částka]. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podpořena kartou klienta, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil [datum] [částka], [datum] [částka] a [datum] [částka], celkem tedy [částka]. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená je smlouvou absolutně neplatnou a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje ustanovení § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně a to podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z., který disponuje povolením [obec] národní banky k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (prokázáno úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z., je ujednání o výši poskytnutých finančních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 89,27 % ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 8,41 % ročně, zpracovaná [anonymizováno] národní bankou v rámci systému [příjmení] (listinný důkaz na č. l. 62 spisu), pak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru, tento soud hodnotil jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z databáze [obec] národní banky o průměrných úrokových sazbách za daný typ spotřebitelského úvěru, neboť v ní je promítnuta jak minimální, tak maximální možná výše úrokových sazeb v bankovních sektorech. Tento listinný důkaz pak podpořil závěr soudu o nemravnosti úroku. 5. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnou, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, je držitelem povolení [obec] národní banky k poskytování těchto úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Její konání, kdy požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje při tom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělené od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě k