8 C 173/2023-29 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že jako věřitel zapůjčila dne [datum] žalovanému jako dlužníku na jeho žádost finanční částku ve výši 102 000 Kč s tím, že žalovaný se v čl. II. účastníky uzavřené písemné smlouvy zavázal vrátit žalobkyni zapůjčenou částku nejpozději do [datum]. Žalovaný však svůj dluh splnil pouze částečně, když žalobkyni vrátil dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 18 000 Kč. Další splátky dluhu již žalovaný žalobkyni neuhradil a dluží tak žalobkyni částku ve výši 74 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vyzývala opakovaně žalovaného k vrácení celé dlužné částky, avšak bezúspěšně. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Existenci platného závazkového vztahu, jehož předmětem byl závazek žalovaného vrátit žalobkyni zapůjčenou celkovou částku ve výši 102 000 Kč, účastníci stvrdili předloženou písemnou smlouvou o zápůjčce, uzavřenou mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem a dlužníkem na straně druhé, když touto smlouvou účastníci deklarovali, že k datu [datum] činila celková výše zápůjčky, kterou žalobkyně poskytla žalovanému, částku 102 000 Kč, s tím, že žalovaný obdržení této částky potvrdil podpisem smlouvy. Z čl. II. smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou zapůjčenou částku ve výši 102 000 Kč nejpozději do [datum]. Ze žalobkyní předložených kopií celkem šesti potvrzení o provedených bezhotovostních platbách vzal soud za prokázané, že žalobkyně postupně v období od [datum] do [datum] poukázala na bankovní účet žalovaného celkovou částku ve výši 53 000 Kč, když zbývající část celkové zapůjčené částky ve výši 49 000 Kč žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti. Žalobkyně dále v řízení kopiemi potvrzení o provedených platbách prokázala, že jí žalovaný prostřednictvím bankovních převodů z titulu částečné úhrady svého dluhu poukázal dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 18 000 Kč. Žádné další platby na svůj dluh však již žalovaný žalobkyni nezaplatil, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, přestože byl k úhradě vyzýván i předloženou předžalobní výzvou, vyhotovenou zástupcem žalobkyně dne [datum]. Z provedených důkazů tedy soud vzal za prokázané, že žalovanému vznikl vůči žalobkyni závazek k vrácení zapůjčené částky v celkové výši 102 000 Kč, když však žalovaný do účastníky sjednaného data vrácení celé zapůjčené částky zaplatil pouze část v celkové výši 28 000 Kč. Žalobkyni tak důvodně vznikl nárok na vrácení zbývající dlužné částky ve výši 74 000 Kč (102 000 Kč – 28 000 Kč). Z uvedeného důvodu bylo proto návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno a žalovanému tak byla uložena povinnost k úhradě celkové žalované jistiny ve výši 74 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po sjednaném datu vrácení celé částky zápůjčky, tj. dnem [datum]. Samotná výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro úhradu celkové přiznané částky pak byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že v daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 18 786,80 Kč, sestávajících ze soudního poplatku ve správné výši 2 960 Kč, ze 3 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 12 180 Kč (3 x 4 060 Kč), ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 13 080 Kč, tj. 2 746,80 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.