10 C 116/2026-29 – Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení celkem 18 963 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, jež bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právo na úhradu zmíněného příspěvku dovozuje z ustanovení tohoto zákona.2. Žalobkyně lustrací v registru silničních vozidel zjistila, že osobní automobil registrační značky , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a osobní automobil registrační značky , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 jsou evidovány v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaná coby provozovatel uvedených vozidel přitom neměla v obdobích od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti z jejich provozu, ačkoliv byla tato povinnost založena zákonem. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvky za každé z nepojištěných období ve výši 5 460 Kč, 6 298 Kč a 6 305 Kč. Zbytek žalobou uplatněných nároků tvoří poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky za jednotlivá nepojištěná období ve výši 300 Kč na jeden příspěvek.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Ze zprávy , právnická osoba, , adresa, o lustraci v registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaná v obdobích, pro která byla žaloba podána, byla v registru vozidel vedena jako provozovatel vozidel shora uvedených registračních značek.5. Podle § 6 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel, nebo po dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo; má se přitom za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. V řízení nebylo tvrzeno ani jinak nevyšlo najevo, že by v souzeném případě byla dána některá ze zákonných výjimek uvedené zákonné povinnosti pojištění odpovědnosti (§ 7 zákona č. 30/2024 Sb.), např. že by se jednalo o vozidlo vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, zaniklé, odcizené aj. Žalovaná soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by byla dluh žalobkyni uhradila, případně že není osobou povinnou k úhradě příspěvku. Za této situace lze uzavřít, že žalovaná se stala osobou povinnou k úhradě příspěvku , právnická osoba, , tj. žalobkyni, podle § 45 zákona č. 30/2024 Sb., dle něhož provozovatel tuzemského vozidla zaplatí žalobkyni příspěvek za každý den porušení zmíněné zákonné povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.6. Podle § 45 zákona č. 30/2024 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost pojištění odpovědnosti (tj. 84, 134 a 97), a výše denní sazby podle druhu vozidla. V daném případě je výše této sazby 65 Kč a 47 Kč podle druhů vozidel (§ 5 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.). Výše příspěvků za jednotlivá nepojištěná období proto činí 5 460 Kč, 6 298 Kč a 6 305 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvy k úhradě příspěvků splňující zákonné náležitosti, což soud zjistil z kopií těchto výzev a dokladů o jejich doručování. Po marném uplynutí lhůt k uhrazení příspěvků, tj. k , datum, , , datum, , resp. , datum, , se již žalovaná nacházela v prodlení se splněním své povinnosti.7. Součástí žalobou uplatněných nároků byly též poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na jednotlivé příspěvky ve výši 300 Kč na každý příspěvek, které rovněž nacházejí oporu v § 45 zákona č. 30/2024 Sb., a sice ve spojení s § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 315 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 815 Kč.9. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 1 000 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 200 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.10. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.