10 C 14/2026-37 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem 42 854,45 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 34 078,72 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 323,72 Kč od , datum, do zaplacení. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a obchodní společností , právnická osoba, . (původní věřitel) nabyla pohledávku za žalovaným. Žalobkyně blíže uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, a dále dispozice k této smlouvě ze dne , datum, , na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, které měly být spláceny spolu s úrokem ve výši 22,99 % p. a. z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl před prohlášením pohledávky za splatnou upozorněn na to, že se dopouští porušení sjednaných podmínek splácení a že se nachází v prodlení s úhradou vyčerpaného úvěru a dalších sjednaných částek. Žalovaný byl zároveň upozorněn na to, že v případě neuhrazení dlužné částky může být ze strany úvěrujícího přistoupeno k prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný nicméně nesplnil své povinnosti ani po zaslání tohoto upozornění. Původní věřitel proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásil veškeré pohledávky z dané smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni , datum, . Výzvu k zaplacení dluhu žalovaný nevyslyšel.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně jejích příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovaným.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , dispozic k této smlouvě ze dne , datum, , výpisu ke kreditní kartě , Anonymizováno, , Anonymizováno, a předložené platební historie soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou inkasa z bankovního účtu s tím, že zúčtovací období je 1. až 31. den v měsíci, přičemž datum splatnosti bude uvedeno ve výpisu. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba ve výši 22,99 %. Z dopisu původního věřitele ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu před ukončením smlouvy. Z dopisu původního věřitele ze dne , datum, bylo zjištěno, že jím žalovanému oznámil zesplatnění celého úvěru a vyzval jej k úhradě dlužné částky.5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že účastníky byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku (o. z.), na kterou je zapotřebí vztáhnout právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož se jednalo o finanční službu poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli, kterým žalovaný ve smyslu § 419 o. z. nepochybně byl. Podle § 86 odst. 1 citovaného předpisu platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jeho schopnost plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákony platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. S ohledem na výše uvedenou právní úpravu týkající se povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele se soud zabýval v prvé řadě, zda úvěrující těmto požadavkům dostál. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy pečlivě, s odbornou péčí prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, platební morálky žalovaného dle lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále také v interních databázích, přičemž po vyhodnocení všech dostupných informací nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly neschopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Celková finanční situace žalovaného tak byla komplexně analyzována, přičemž nebyly shledány žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tato tvrzení žalobkyně však nebyla v řízení podpořena žádnými důkazy. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, omluvila se z něj, pročež ji soud nemohl poučit o důkazním břemeni stran prokázání tvrzené prověrky úvěruschopnosti původním věřitelem. Zásadně platí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se účastníku řízení může dostat toliko při jednání (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3465/21 ze dne , datum, či sp. zn. III. ÚS 1447/22 ze dne , datum, ). To má za následek, že žalobkyně ohledně prověrky úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěrujícím neunesla důkazní břemeno, které ji tížilo. Za této situace tak musel soud pohlížet na věc, jako kdyby byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek (absolutní) neplatnost sjednané úvěrové smlouvy jako celku, k níž soud přihlédl z úřední povinnosti.7. Je-li neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích aj. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou (nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru. V dané věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, aniž tu ovšem byl platný závazek. Žalobkyně proto má, coby postupník pohledávky, nárok na vrácení toho, co plnil její právní předchůdce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že z poskytnutého úvěrového rámce (42 000 Kč) zůstaly nesplaceny žalovaným čerpané prostředky ve výši 34 078,72 Kč, které je tak žalovaný povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (NS 28 Cdo 903/2021). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění výzvou ze dne , datum, , kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do , datum, . Ode dne , datum, je tedy žalovaný v prodlení se splněním své povinnosti. Právo žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení, který požaduje (až) od , datum, , vyvěrá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výši se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převažujícím procesním úspěchu žalobkyně, jež byla úspěšná v rozsahu 77 % žalobou uplatněného nároku. Soud podotýká, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, (N 175/58 SbNU 529). Žalobkyně má proto, po odečtení jejího neúspěchu od úspěchu, nárok na úhradu 54 % svých účelně vynaložených nákladů.9. Náklady řízení právně zastoupené žalobkyně podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 916,50 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 2 100 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického p