Okresní soud v Klatovech 10 C 142/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení 28 792,90 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Spotřebovanou energii žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami znějícími na částky 23 590,98 Kč a 3 334,42 Kč. Žalovaný však tyto částky vzdor výzvě dosud neuhradil. Žalobou požadovaná částka 907,50 Kč pak představuje poplatek za odpojení elektřiny v odběrném místě. Žalobkyně také požaduje poplatky za upomínky k úhradě dlužných plateb za elektřinu v souhrnné výši 960 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , vzal soud za prokázané, že žalovanému byla dodávána elektřina do odběrného místa na adrese , adresa, , přičemž žalovaný se zavázal za dodanou energii platit vyfakturované úhrady. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaný měl za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku 23 590,98 Kč se splatností , datum, . Obdobně pak z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaný měl za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku 3 334,42 Kč se splatností , datum, . Ohledně shora zmíněného poplatku za odpojení elektřiny v odběrném místě vystavila žalobkyně žalovanému vyúčtování fakturou č. , hodnota, znějící na částku 907,50 Kč se splatností , datum, . Žalovaný byl žalobkyní upomínán stran úhrady dluhu z uvedených faktur, jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne , datum, (doloženo podacím archem).4. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona, z níž (a ji provázejících obchodních podmínek) pro žalobkyni vyplývala povinnost dodávat žalovanému tuto energii do shora označeného odběrného místa a pro žalovaného tomu odpovídající povinnost za tyto dodávky platit, jakož i povinnost uhradit sjednaný poplatek za případné odpojení proudu, jakož i náklady na možné upomínání.5. Z právě vyložených listinných důkazů je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, neprokázal, že by byl žalovanou částku uhradil, byť i jen zčásti, neuplatnil žádnou procesní obranu, resp. neuvedl ani jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal povinností k úhradě dlužných částek za dodanou energii, jakož i k úhradě poplatků za odpojení proudu a za zaslané 4 upomínky, které byly doloženy. Pokud jde o žalobou požadované příslušenství pohledávky, dlužno poznamenat, že zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.7. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 152 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny ve výši 400 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 967 Kč.8. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.