10 C 92/2026-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem 130 427 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. K jeho vyplacení došlo ještě téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 7 550 Kč, splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem říjen 2024.2. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze 90 600 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni před zesplatněním celého úvěru právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 × 499 Kč), jakož i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 × 200 Kč). Z důvodu prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného došlo k datu , datum, . Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši 116 034,31 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný dluh ze smlouvy žalobkyni neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.8. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč a žalobkyně téhož dne tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, akceptovala. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 7 550 Kč, splatných vždy nejpozději do 11. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen, tj. říjnem 2024. Úroková sazba činila 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 362 400 Kč (48 × 7 550 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měl žalovaný možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.9. Dne , datum, byl žalobkyní vyhotoven písemný splátkový kalendář k předmětné úvěrové smlouvě, z jehož obsahu bylo zjištěno, že 1. splátka v celkové výši 7 550 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději , datum, , poslední splátka v případě řádného splácení pak dne , datum, .10. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 100 000 Kč byla žalovanému poukázána na bankovní účet sjednaný ve smlouvě dne , datum, . Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni v souhrnu 90 600 Kč.11. Z předložených výzev k zaplacení (upomínek) vzal soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne , datum, , jak soud zjistil z jeho obsahu. Jím byl žalovaný současně vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 117 432 Kč, a to nejpozději do 10 dnů od odeslání daného oznámení.12. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost prověrky úvěruschopnosti žalovaného dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což vzal soud za prokázané zejména postupy žalobkyně pro účely ověření bonity žalovaného jako zájemce o úvěr. V jeho rámci žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, z nichž si mohla učinit obraz o jeho hospodaření, o jeho příjmech i výdajích, přičemž na bonitu žalovaného usuzovala i na podkladě lustrace v řadě databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (kupř. registru , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Smlouva tedy netrpí vadou (absolutní) neplatnosti pro porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 87 odst. 1 naposledy citovaného zákona.13. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.14. Dále se sluší podotknout, že v posuzované věci byla mezi smluvními stranami smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská podle § 1810 a násl. o. z. Ustanovení § 1813 o. z. přitom výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry zakládají značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a judikatury Soudního dvora Evropské unie považována za absolutně neplatná, a spotřebitelé se tedy nemusejí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Tato ochrana vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, a to jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 cit. směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele.15. V nynějším případě, jak je bez dalšího patrné již z formální úpravy dokumentu, byla úvěrová smlouva vyhotovena předem, a žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodn