Okresní soud v Klatovech 8 C 99/2026-51 – Vrácení daru
Okresní soud v Klatovech · 24. 7. 2026
O co šlo
určení vlastnického práva k nemovitosti
Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku a jímž by byla žalovanému současně uložena povinnost strpět zápis jejího výlučného vlastnického práva k těmto nemovitým věcem do katastru nemovitostí. V návrhu žalobkyně uvedla, že byla původně výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí, přičemž se s žalovaným znala dlouho, měla k němu důvěru, žalovaný žalobkyni dlouhodobě pomáhal se zajišťováním běžných životních potřeb, zejména s obstaráváním nákupů, s dopravou k lékaři či s domácností. Žalovaný žalobkyni slíbil, že se k ní do domu přestěhuje, aby jí mohl poskytovat potřebnou péči. Na základě důvěry a slibu, že žalovaný bude nadále poskytovat žalobkyni péči, kterou doposud zajišťoval, mu žalobkyně darovala polovinu výše uvedených nemovitých věcí, které měla ve svém výlučném vlastnictví. Motivem daru tak byla skutečnost, že žalovaný se měl o žalobkyni nadále trvale starat v dosavadním rozsahu a umožnit jí dožít v její nemovitosti v klidu a důstojně. Tato skutečnost byla mezi účastníky výslovně ujednána a tvořila podstatnou pohnutku daru. Darovací smlouvu účastníci uzavřeli dne , datum, v , Anonymizováno, ve formě notářského zápisu, když po jejím uzavření se žalovaný o žalobkyni částečně po určitou dobu staral, avšak posléze ponechal žalobkyni bez pomoci a jeho návštěvy u ní byly pouze výjimečné, až prakticky zcela vymizely. Žalovaný přestal žalobkyni pomáhat s nákupy potravin, s dopravou k lékaři a s domácností, kdy s ohledem na věk a zdravotní stav si toto žalobkyně nemůže obstarat sama. Žalobkyně dále poté, kdy jí bylo doručeno poštou oznámení o plombě na příslušném listu vlastnictví, zjistila, že na spoluvlastnický podíl žalovaného na předmětných nemovitých věcech byla nařízena exekuce z důvodu jeho dluhů s tím, že v rámci exekučního řízení má dojít k prodeji těchto nemovitých věcí. Žalobkyně se tak dostala do trvalého stresu a existenční nejistoty, protože jde o její vlastní domov, kde prožila celý svůj život a nedovede si představit, že by měla žít někde jinde nebo že by se spoluvlastníkem, který bude ovládat celý dům, stal někdo jiný. Žalovaný tedy svým jednáním porušil dobré mravy, zneužil důvěry žalobkyně a jednal vůči ní naprosto nevděčně. Žalobkyně proto dne 21. 1. 2026 vyzvala žalovaného k okamžitému vrácení daru. V důsledku odvolání daru vznikla žalovanému povinnost vydat dar zpět, jelikož se stal neoprávněným vlastníkem spoluvlastnického podílu. Žalovaný sice vyjádřil lítost, ale k vrácení daru nedošlo. V daném případě přitom žalobkyně přistoupila k převodu spoluvlastnického podílu výhradně proto, že jí žalovaný slíbil trvalou osobní pomoc a péči spočívající zejména v zajišťování nákupů, dopravování k lékaři, pomoci při chodu domácnosti a celkově asistenci odpovídající jejímu věku a zdravotnímu stavu. Žalobkyně jednala v důvěře, že převod spoluvlastnického práva představuje protiplnění za slíbenou trvalou péči. Uzavření darovací smlouvy tak bylo podmíněno poskytováním péče o žalobkyni, přičemž však žalovaný tento závazek po převodu spoluvlastnictví přestal plnit. Jednání žalovaného, kdy tento po nabytí daru přestal žalobkyni pomáhat, ačkoliv právě tato trvalá péče byla podstatnou pohnutkou darování, a vystavil nemovitost exekuci v důsledku existence svých dluhů, představuje hrubé porušení dobrých mravů. Jednání žalovaného současně naplňuje zákonné předpokladu nevděku, neboť se po nabytí daru k žalobkyni zachoval způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, když jí odmítl poskytovat základní pomoc, ačkoliv si byl vědom jejího věku, zdravotního omezení a závislosti na této pomoci. Žalobkyně se ocitla v situaci, kdy nebyla schopna vlastními silami zajistit ani základní chod domácnosti, včetně vytápění nemovitosti a zajištění nákupu potravin. Žalovaný se takto zachoval poté, co mu žalobkyně převedla zásadní část svého majetku, přestože si byl vědom odkázanosti žalobkyně na jeho pomoc. Tím došlo k naplnění zákonných důvodů pro odvolání daru. Darování nebylo motivováno pouze bezúplatnou vůlí žalobkyně, ale bylo učiněno výhradně na základě příslibu trvalé péče a pomoci žalovaného ve prospěch žalobkyně. Žalovaný tedy zcela popřel důvod, pro který s ním žalobkyně darovací smlouvu uzavřela, když zneužil její důvěry, věku i závislosti na pomoci jiné osoby. Žalobkyně tedy dar poskytnutý žalovanému odvolala dopisem ze dne 21. 1. 2026 a vyzvala žalovaného k jeho okamžitému vrácení, k čemuž však ze strany žalovaného nedošlo. Žalobkyni tak svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejího výlučného vlastnického práva, neboť v katastru nemovitostí je stále jako spoluvlastník evidován žalovaný.2. Doplňujícím písemným podáním ze dne , datum, žalobkyně následně ještě detailně precizovala své žalobní tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu na podané určovací žalobě.3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení uvedl, že se snažil o žalobkyni starat a pomáhat jí se vším, co potřebovala, a to i poté, kdy mu darovala polovinu domu, avšak následně onemocněla jeho maminka a i on sám, v důsledku čehož musel absolvovat lékařská vyšetření a už se nemohl o žalobkyni tolik starat. Žalovaný potvrdil, že jej žalobkyně požádala vrácení daru, když jej velice mrzí, že takto žalobkyně o něm smýšlí. Žalovaný si je vědom toho, že se o žalobkyni nemůže tolik starat, protože je sám nemocen a je nucen teď převážně pobývat v , Anonymizováno, , kde žije a kde se rovněž zdržuje jeho maminka a rodina. Do Čech již žalovaný bohužel tak často nejezdí, pouze občasně a nahodile, avšak vždy dle svého tvrzení se jede za žalobkyní podívat. Žalovaný se přitom velice stydí za to, že zatížil dům žalobkyně dluhy, o nichž bohužel nic nevěděl. Určitě ji ale nechtěl tímto poškodit a situaci s dluhy se snaží nějak vyřešit, ale nemá prostředky na jejich zaplacení.4. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaný nedostavil, svoji nepřítomnost ze zdravotních důvodů však včas písemně omluvil a souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti a aby soud ve věci meritorně rozhodl, když uvedl, že ani nechce být u soudního jednání přítomen s tím, že vyjádřil přání, ať je rozhodnuto dobře a spravedlivě pro žalobkyni, které dle svého tvrzení ublížil. V tomto svém podání žalovaný rovněž navázal na své předchozí vyjádření k žalobě, když potvrdil pravdivost tvrzení uvedených v žalobě o tom, že se nemohl a ani nyní nemůže o žalobkyni starat, protože sám má zdravotní problémy. Nečinil tak však ve špatné víře, aby žalobkyni poškodil, ale chápe její rozpoložení a že vnímá to, co se stalo, jako nevděčnost. Žalovaný znovu potvrdil, že zatížil dům žalobkyně svými dluhy, o nichž však dle svého tvrzení nevěděl. Připustil ale, že je to neomluvitelné, když nesehnal finanční prostředky k tomu, aby vše uhradil. Výslovně přitom žalovaný v této souvislosti uznal, že žalobkyně, o níž hovoří jako o paní , jméno FO, , měla důvod svůj dar odvolat a vyjádřil pochopení pro to, že žalobkyně považuje jeho chování za nevděčné, neboť skutečně žalovaný není nic z toho, co bylo mezi účastníky dohodnuto, schopen nyní dodržet. Pokud žalobkyně odvolala svůj dar, jednalo se o její právo a je tedy dle žalovaného nejspíše namístě, aby byl dar vrácen. Žalovaný v této souvislosti potvrdil, že nemovitost ani zčásti neužívá, zároveň ale není schopen se o ni starat a splnit to, co slíbil. V zimním období se žalovaný s ohledem na své zdraví nemůže o žalobkyni starat a ani není schopen zaplatit nic na svých dluzích. Žalovaný uznal, že se žalobkyně cítí špatně a je stresována a rád by dle svého tvrzení učinil vše, co by bylo v jeho silách, ale prostě toho není schopen, když dům je kvůli němu nyní exekučně zajištěn. Závěrem svého podání se pak žalovaný ještě jednou za vzniklou situaci žalobkyni omluvil.5. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, vedeného Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, , vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou evidováni jako podíloví spoluvlastníci, a to oba s velikostí ideálního podílu ½, stavební parcely č. , hodnota, o výměře 101 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rod. dům), stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, , dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 509 m² (trvalý travní porost) a dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 7 m² (ostatní plocha).6. Nabývacím titulem pro žalovaného byla Smlouva darovací a o zřízení služebnosti, sepsaná dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, formou notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v , Anonymizováno, , uzavřená mezi žalobkyní jakožto tehdejší výlučnou vlastnicí výše specifikovaných nemovitých věcí a dárkyní na straně jedné a žalovaným jako obdarovaným na straně druhé. Z obsahu notářského zápisu mj. vyplývá, že účastníci vzali na vědomí i tu skutečnost, že při splnění zákonem stanovených podmínek může v budoucnu žalobkyně svůj dar odvolat. Ve prospěch žalobkyně přitom byla současně účastníky zřízena jako věcné břemeno služebnost doživotního bezplatného spoluužívání předmětných nemovitých věcí, a to zejména za účelem jejího trvalého bezplatného doživotního bydlení společně s vlastníkem. Na základě účastníky uzavřené smlouvy pak byl příslušnému katastrálnímu úřadu téhož dne podán návrh na vklad do katastru nemovitostí, který byl soudu rovněž k důkazu předložen.7. Z dopisu žalobkyně datovaného 21. 1. 2026, který byl doručen žalovanému do jeho vlastních rukou dne 10. 2. 2026, jak bylo v řízení prokázáno předloženým originálem příslušné poštovní dodejky, pak soud vzal za prokázané, že žalobkyně odvolala svůj předmětný nemovitý dar poskytnutý žalovanému pro hrubý nevděk a vyzvala jej k jeho okamžitému vrácení. V tomto dopise žalobkyně žalovanému sdělila, že mu darovala polovinu svých nemovitostí, protože se znali velice dlouho a žalobkyně žalovanému důvěřovala, že ji nezklame a že se o ni postará vzhledem k jejímu věku, v důsledku čehož došlo dne , datum, k uzavření darovací smlouvy formou notářského zápisu, když do této doby bylo vše v pořádku a žalovaný se o žalobkyni staral velice dobře. Po uzavření darovací smlouvy se však žalovaný o žalobkyni starat přestal a nedodržel svůj slib, že se k ní do domu přestěhuje a že jí bude pomáhat, když žalobkyně v této souvislosti žalovanému v dopise vytkla, že za ní jezdí velice sporadicky s odůvodněním, že je stále v zahraničí, což však nebylo mezi účastníky domluveno. Žalobkyně žalovanému sdělila, že se cítí velice osamocena, navíc jí nikdo nepomůže s nákupem potravin, ačkoliv žalovaný moc dobře ví o tom, že žalobkyně má problém dojít do obchodu. Žalobkyně dále vytkla žalovanému, že jí již nepomáhá s návštěvou lékaře ani se zajištěním tepla v domě a s dalšími potřebnými záležitostmi, protože dům i žalobkyni opustil. V domě přitom byla velká zima, žalobkyně neměla jak topit a bála se o svůj život a zdraví. Navíc minulý týden zjistila, že na domě je exekuce a má být prodán, což bylo pro žalobkyni naprosto šokujícím zjištěním, které jí žalovaný zamlčel, v důsledku čehož se její zdravotní stav zhoršil. Žalobkyně tudíž z uvedených důvodů oznámila žalovanému, že jeho chování považuje za podstatné porušení chování obdarovaného, tedy za hrubý nevděk ve smyslu příslušného ustanovení občanského zákoníku, jelikož žalovaný zanedbal péči o ni, přestože si byl vědom jejího věku, zdravotního stavu a odkázanosti na důstojné a klidné bydlení, neposkytl jí žádnou pomoc a podporu, nechal ji v trvalém stresu, nejistotě a strachu o další existenci a jedná s ní bez respektu k její osobě a životní situaci. Žalobkyně současně upozornila žalovaného, že mu byl spoluvlastnický podíl darován s výslovným vědomím a akceptací jejího věcného břemene užívání, které jí mělo zajistit klidné a bezpečné bydlení do konce života a chránit ji před existenční nejistotou. Žalovaný však vytvořil stav, kdy je bydlení žalobkyně ohroženo dluhy, exekucemi a právní nejistotou, čímž učinil z výkonu věcného břemene naprosto prázdnou schránku. Tímto tedy žalovaný hrubě porušil nejen své morální povinnosti, ale i základní význam služebnosti, protože přímo ohrozil bydlení žalobkyně, její jediný domov, ačkoliv věděl, že nemůže žít někde jinde, když se jednalo o její jedinou životní jistotu. Žalobkyně tudíž závěrem svého dopisu vyzvala žalovaného, aby jí okamžitě vrátil poskytnutý nemovitý dar a zajistil zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí.8. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. Podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.10. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.11. Podle § 2075 odst. 1 věta první o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru.12. Na základě provedeného dokazování, podpořeného ostatně i písemným vyjádřením samotného žalovaného, dospěl soud k závěru, že současný evidenční stav zápisu vlastnictví k předmětným nemovitým věcem v katastru nemovitostí nekoliduje se zjištěným stavem právním. Žalobkyně se podanou určovací žalobou (žaloba na vyklizení není v daném případě namístě, jelikož žalovaný nemovité věci nijak neužívá) domáhala obnovení zápisu svého výlučného vlastnického práva k nemovitým věcem s odůvodněním, že jí žalovaný po darovaní stejnodílného spoluvlastnického podílu svým počínáním, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy, ublížil natolik, že jí nezbylo než tento dar pro nevděk žalovaného odvolat. Důvod odvolání daru pro nevděk v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením přitom spočívá primárně v etických (morálních) důvodech, když dárce může pro nezištnost svého počínání, spočívajícího v poskytnutí daru, očekávat od osoby obdarovaného určitou míru vděčnosti s tím, že závazek obdarovaného není právní, ale morální. Nevděk je přitom kombinací jak objektivního hlediska (zjevné porušení dobrých mravů jednáním obdarovaného, které vykazuje určitou vážnost), tak i subjektivního hlediska (ublížení ze strany obdarovaného, které dárce podstatným způsobem negativně pociťuje).13. V posuzovaném případě v rámci hodnocení toho, zda lze jednání obdarovaného, spočívající ať již v konání či naopak v nekonání, kvalifikovat jako nevděk, hraje zásadní roli vzájemný vztah mezi motivem dárce a rozsahem darování na straně jedné a pohnutkou pro nevděk obdarovaného na straně druhé, když obecně v této souvislosti platí, že méně hodnotné dary vyžadují zpravidla i nižší stupeň vděčnosti a naopak. V tomto ohledu je tak nutné dle přesvědčení soudu akcentovat zejména tu mezi účastníky nespornou skutečnost, že poskytnutí tak zásadní majetkové hodnoty, jakou nepochybně je darování poloviny funkčního souboru nemovitých věcí včetně rodinného domu, bylo podmíněno ústním příslibem žalovaného k výkonu výše popsaných činností ve prospěch žalobkyně, když jiný důvod darování osobě nikoliv blízké ostatně ani nebyl v řízení relevantním způsobem tvrzen a prokazován. Skutečnost, že tyto činnosti po darování spoluvlastnického podílu fakticky nebyly realizovány, ačkoliv předtím tak tomu bylo, nijak nezpochybnil ani samotný žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla oprávněný důvod se domnívat, že jí v důsledku darování žalovaný tyto činnosti poskytne (či příp. jiným způsobem zajistí jejich výkon, pakliže toho sám nebude z jakýchkoliv důvodů schopen), k čemuž však prakticky nedošlo, je pouze logické, že jako osoba výrazně znevýhodněná při zajišťování svých základních potřeb subjektivně velmi negativně pociťuje důsledky nečinnosti žalovaného.14. Avšak i pokud by soud dovodil, že výše zmíněné skutečnosti nedosahují zákonem předpokládané intenzity pro kvalifikaci (ne)konání žalovaného jako nevděku, zcela nepochybně by bylo nutné zjevné porušení dobrých mravů, a to minimálně v důsledku hrubé nedbalosti žalovaného, jenž o tom mohl a měl mít objektivně povědomost, shledat v okolnosti, že nově nabytý spoluvlastnický podíl žalovaného k nemovitým věcem byl téměř vzápětí zatížen již dříve zahájenými exekucemi, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, když dokonce byl již soudním exekutorem vydán exekuční příkaz k prodeji spoluvlastnického podílu žalovaného na předmětných nemovitých věcech. Tato skutečnost bez jakýchkoliv pochybností naprosto zásadním způsobem bez dalšího odůvodňuje existenci subjektivní obavy žalobkyně z dalšího možného právního osudu nemovitostí, jejichž ideální polovinu v dobré víře, že jí tím budou vytvořeny adekvátní podmínky pro spokojené dožití, darovala žalovanému.15. Žalovaný jako obdarovaný je tak odpovědným za nevděčné jednání, kterého se minimálně z hrubé nedbalosti dopustil vůči žalobkyni. Hrubou nedbalostí se přitom rozumí jeho lhostejnost k následkům vlastního jednání, jehož důsledky jsou ve zřejmém rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně.16. V dané věci tak byly prokazatelně kumulativně splněny zákonné podmínky pro to, aby žalobkyně mohla účinně odvolat dar pro nevděk, protože vedle naplnění zmiňovaného objektivního a subjektivního kritéria byla žalovanému doručena výzva k vrácení daru, v níž byly žalobkyní konkretizovány důvody, pro které tato shledala chování žalovaného nevděčným. Odvoláním daru tak s účinky ex nunc dodatečně odpadl právní důvod darování, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vydat to, co darem obdržel. Přestože žalovaný na původní výzvu žalobkyně k zajištění součinnosti při obnovení zápisu jejího výlučného vlastnického práva v evidenci nemovitostí požadovaným způsobem nereagoval, čímž zavinil i samotný vznik soudního sporu, lze dle názoru soudu kvitovat jeho následný postoj k podané žalobě a jeho upřímnou lítost nad vzniklou situací.17. Při splnění podmínky, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť na základě pravomocného rozsudku soudu lze dosáhnout změny zápisu ve vlastnické evidenci tak, aby tento stav odpovídal zjištěnému stavu právnímu, proto bylo z výše uvedených důvodů podané žalobě v plném rozsahu vyhověno, když bylo deklarováno, že žalobkyně je opět výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí v katastrálním území , adresa, , se současným uložením povinnosti žalovanému strpět zápis výlučného vlastnického práva žalobkyně k těmto nemovitým věcem do katastru nemovitostí.18. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci plný úspěch žalobkyně, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 36 024,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, ze 4 úkonů právní služby dle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 22 480 Kč (4 x 5 620 Kč), ze 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky (tj. celkem 1 800 Kč), z náhrady za promeškaný čas v celkovém rozsahu 4 započatých půlhodin po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky], tj. celkem 600 Kč, z cestovného v celkové částce 760 Kč za jednu cestu na trase , adresa, a zpět o celkové délce trasy 86 km (2 x 43 km), při použití osobního automobilu tov. zn. , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , o kombinované spotřebě 6,6 l/100 km, vyhláškové ceně paliva (motorová nafta) 44,50 Kč/l a základní amortizační náhradě 5,90 Kč/1 km, a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 25 640 Kč, tj. 5 384,40 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Pro zaplacení celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátce žalobkyně, byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.