16 C 21/2020-48 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném původně zaplacení částky ve výši 13.079 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne 26. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta půjčka ve výši 10.000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal zaplatit částku 4.279 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.245 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.150 Kč Tyto částky se zavázal žalovaný splácet po dobu 60 týdnů po částkách 238 Kč. Žalovaný však své povinnosti neplnil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou z 24. 6. 2019. Podáním ze dne 18. 3. 2020 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět a setrvala pouze na úhradě jistiny ve výši 8.901,42 Kč s příslušenstvím. Přes upomínku žalovaný tuto částku neuhradil. Žalovaný k dotazu soudu uvedl, že si žádnou půjčku nebral a nic tedy platit nebude. Zástupkyně trvalého opatrovníka Statutárního města Karlovy Vary uvedla, že žalovaný je dlouhodobě na dávkách hmotné nouze ve výši 2.409 Kč měsíčně. Jsou vůbec pochybnosti o tom, kdo smlouvu uzavřel, neboť v minulosti se opakovaně stalo, že žalovaný prodal za určitou částku svůj občanský průkaz někomu, kdo si za něj vzal půjčku. Jsou tedy pochybnosti, zda předmětnou půjčku uzavřel žalovaný. Navíc se tak stalo v roce 2016, kdy lze už předpokládat, že se projevovaly u žalovaného zdravotní problémy popsané v rozsudku zdejšího soudu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 7. 2016 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a jeho povinností bylo zaplatit celkem částku ve výši 12.129 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2017, č.j. 23 Nc 3608/2016-90 bylo zjištěno, že žalovaný byl omezen na svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilý smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy, zakládat nové smluvní vztahy a za tímto účelem právně jednat, darovat a přijímat dar, jehož hodnota přesahuje částku 100 Kč. Podle sdělení znalce dané stav žalovaného, tedy jeho mentální úroveň trvá od narození s postupnou tendencí ke zhoršování. Posuzovaný není schopen plně pochopit smysl a účel uzavření smlouvy. Rozsudek nabyl právní moci 28. 3. 2017. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 9. 2020, č.j. 0 P 100/2017-231 bylo zjištěno, že doba omezení svéprávnosti opatrovaného [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného, v rozsahu omezení svéprávnosti určené výše citovaným rozsudkem se prodlužuje na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku s tím, že opatrovaný nadále není způsobilý být volen. Rozsudek nabyl právní moci 31. 10. 2020. Podle § 19 o.s.ř. způsobilosti být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 20 odst. 1 o.s.ř. každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Vzhledem ke shora citovaným rozsudkům zdejšího soudu ohledně svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného a s odkazem na citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě vyhovět nelze, když žalovaný není způsobilý smluvně a majetkově se zavazovat a zakládat nové smluvní vztahy. Tato jeho mentální úroveň trvá už od narození s postupnou tendencí ke zhoršování. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.