9 C 356/2020-20 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 9. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24.970,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že uzavřel se žalovaným dne 10. 4. 2018 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěrový limit ve formě debetu ve výši 30.000 Kč. V souladu se smluvními podmínkami byl žalovaný pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 356/2020 povinen vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnil, když se dostal do nepovoleného debetu. Žalobce proto prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Splatnost závazků nastala ke dni 27. 5. 2020. Celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 24.970,47 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. <b>Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> <b>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b> <b>Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b> Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru – povoleném debetu k běžnému účtu, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 6.300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. pokračování - 3 - sp. zn. 9 C 356/2020 Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 9.712 Kč, splatná rovněž v běžné zákonné lhůtě k rukám zástupce žalobce.