10 C 185/2021-25 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1.377,13 EUR s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 12. 2019 užíval žalobce byt [číslo] ve čtvrtém nadzemním podlaží na adrese [adresa] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, po prodloužení do 31. 12. 2020. Žalobce uhradil – jak bylo ujednáno – žalovanému jistotu ve výši 1.200 EUR dne 1. 1. 2020. Po ukončení nájemního vztahu předal žalobce žalovanému byt bez závad a jakýchkoli výhrad ze strany žalovaného, čímž vzniklo žalobci právo na vrácení složené jistoty, k čemuž však nedošlo. Dne 1. 9. 2021 (tedy po lhůtě k reklamaci) bylo žalobci předáno vyúčtování, z něhož zjistil, že je zde oproti skutečnému odběru teplé vody v objemu 10,75 m3 uvedeno 56,05 m3, v důsledku čehož uhradil za odběry tepla částku vyšší o 177,19 EUR. Výzvou ze dne 24. 9. 2021 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky. Žalovaný zastoupený svým obecným zmocněncem se k žalobě nevyjádřil. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kde žalobcem je státní příslušník členského státu EU, je založena na základě 6 odst. 1) NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] (EU) Č. [číslo] ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci dne 23. 12. 2019 uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaný žalobci pronajal s odkazem na ustanovení občanského zákoníku bytovou jednotku [číslo] umístěnou v 4. nadzemním podlaží budovy [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], a to na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, za což se žalobce zavázal platit nájemné ve výši 16.000 Kč, fixní poplatky ve výši 2.867 Kč a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 3.500 Kč, z čehož záloha na úhradu teplé vody činila 1.500 Kč měsíčně; strany se zavázaly vypořádat plnění odpovídající případnému nedoplatku či přeplatku při úhradě plnění poskytovaných s užíváním bytu ve lhůtě 15 dnů od doručení vyúčtování nájemci, přičemž pronajímatel byl povinen doručit nájemci vyúčtování ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy je obdržel od správce domu. Při podpisu smlouvy se žalobce zavázal složit kauci ve výši 30.000 Kč (vše zjištěno z nájemní smlouvy). Dne 1. 1. 2020 předal žalobce žalovanému„ deposit“ ve výši 1.200 EUR (zjištěno z potvrzení ze dne 1. 1. 2020). Dne 27. 12. 2020 předal žalobce žalovanému byt, a to bez závad; na vodoměru pro teplou vodu byl k tomuto dni uveden stav 10,79 m3. (zjištěno z předávacího protokolu). Z propočtu plateb bylo zjištěno, že k 31. 12. 2020 bylo žalobci účtováno za teplou vodu v objemu 56,09 m3. Žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou z 24. 9. 2021. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2201 se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy zejména, že žalobce coby nájemce složil jistotu ve výši 1.200 EUR, již mu byl žalovaný povinen po skončení nájmu vrátit, což neučinil, a dále, že si účastníci dle nájemní smlouvy byli povinni vzájemně vypořádat plnění odpovídající případnému nedoplatku či přeplatku při úhradě plnění poskytovaných s užíváním bytu, což žalovaný rovněž porušil, když žalobce zaplatil za odběr teplé vody v objemu 56,09 m3, ač měl zaplatit pouze skutečně odebraný objem 10,79 m3, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň uložil žalovanému povinnost uhradit též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku počítaný dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.519 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.743 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34.939 Kč (vypočtené dle kurzu EUR ke dni učinění právního úkonu, kdy k 13. 10. 2021 činil 25,37 Kč za 1 EURO) sestávající z částky 2.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.600 Kč ve výši 1.176 Kč.