10 C 187/2021-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou účastníci uzavřeli dne 15. 5. 2019 a na jejímž základě poskytl žalobce žalované částku 10.000 Kč, z níž žalovaná splatila pouze 500 Kč. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Účastníci uzavřeli dne 15. 5. 2019 ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce převedl na účet žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku žalobci vrátit. První splátku měla žalovaná uhradit v červnu 2019 a následně měla splácet v měsíčních intervalech, což se ani po urgencích ze strany žalobce nedělo. V lednu 2021 došlo k zaplacení 500 Kč, další částky již žalovaná nezaplatila. Dne 15. 5. 2021 odeslal právní zástupce žalobce žalované předžalobní výzvu. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 9. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy zejména že žalované poskytl peněžní prostředky, z nichž mu žalovaná vrátila pouze první splátku, a navíc částečným plněním svůj dluh vůči žalobci uznala, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalované vrátit zde uvedenou částku včetně příslušenství dle § 1970 občanského zákoníku. 11. Co do rozdílu mezi požadovaným a zákonným úrokem z prodlení stanoveným v souladu s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši součtu repo sazby [obec] národní banky a nejméně osmi procentních bodů (výše repo sazby k prvnímu dni prodlení činila 0,25%) byla žaloba ve výroku II. zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.500 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.650 Kč ve výši 976,50 Kč.