10 C 206/2021-63 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 90.327,44 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 19. 12. 2017 Smlouvu o rychlé půjčce [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 22. 2. 2017 žalovanému poskytl částku 100.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 4. 2020 byla pohledávka postoupena na [právnická osoba] a.s., která následně postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 88.571,47 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7.899,78 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.755,98 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.102,52 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 19. 12. 2017 o rychlé půjčce [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 19. 12. 2017 žalovanému poskytl částku 100.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1.851 Kč; účastníci sjednali úrok ve výši 13,9% ročně. Žalovaný však své povinnosti řádně a včas dohodnuté splátky porušil tím, že od měsíce srpna 2019 zcela přestal úvěr splácet. Dopisem ze dne 23. 3. 2020 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a vjeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 100.000 Kč, kterou měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách; účastníci si sjednali úrok ve výši 13. 9% ročně. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22.812,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.517 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90.327,44 Kč sestávající z částky 4.740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15.120 Kč ve výši 3.175,20 Kč.