10 C 3/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 33.344 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 31. 1. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 30.000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.500 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 7. 2020 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala ji k doplacení zbytku dluhu. Vedle jistiny dluhu sestávající z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4.600 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 23.965 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení sjednaného úroku z částky 23.965 Kč ve výši 21,55% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 23.965 Kč, upomínacího poplatku ve výši 300 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 2.994 Kč (tj. 499 Kč za každý ze 6 případů, kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28.565 Kč od 22. 7. 2020 do 11. 9. 2020 ve výši 1.485 Kč Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o úvěru č. 927378 ze dne 31. 1. 2020, soud zjistil, že účastníci téhož dne uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 30.000 Kč, na základě které žalobkyně poskytla žalované 11. 2. 2020 částku 27.500 Kč a částku 2.500 Kč převedla přímo na účet zprostředkovatele smlouvy o úvěru, žalovaná se zavázala částku vrátit žalobkyni tuto částku navýšenou o 7.500 Kč představující úrok ve výši 21,55 ročně, tedy celkem částku 37.500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč měsíčně. V čl. IV/2 a), b), c) smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky úvěru, dále smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky úvěru i v době po zesplatnění úvěru dle čl. IV/1 citované smlouvy o úvěru, a dále za každý jednotlivý případ prodlení ze zaplacením měsíční splátky úvěru smluvní pokuta ve výši 499 Kč, kterou lze účtovat jen do doby zesplatnění úvěru. Z přílohy č. 3 citované smlouvy o úvěru plyne poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Z upomínky ze dne 22. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o splnění smluvních povinností ze smlouvy o úvěru. Z dopisu ze dne 21. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně s poukazem na smlouvu o úvěru zesplatnila dluh žalované ke dni 21. 7. 2020 a vyzvala ji k doplacení dluhu včetně příslušenství do 10 dnů od data odeslání dopisu, tj. dle podacího archu České pošty od data 21. 7. 2020. Z Bonity smlouvy ke dni 21. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná na dluh z předmětné smlouvy o úvěru zaplatila dne 4. 3. 2020 částku 1.500 Kč, dne 6. 4. 2020 částku 1.500 Kč a dne 28. 4. 2020 částku 1.400 Kč, tj. celkem částku 4.400 Kč. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Mezi žalobkyní a žalovanou coby osobou podnikající byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve shora uvedené výši 30.000 Kč, přičemž fakticky obdržela pouze částku 27.500 Kč, když částku 2.500 Kč poukázala žalobkyně jako provizi zprostředkovatelce úvěru. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a na dluh z předmětné smlouvy o úvěru zaplatila dne 4. 3. 2020 částku 1.500 Kč, dne 6. 4. 2020 částku 1.500 Kč a dne 28. 4. 2020 částku 1.400 Kč, tj. celkem částku 4.400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 21,55 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a úvěr zesplatnila, čímž žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalované vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu stanovenou částkou 499 Kč za každou platbu, s níž se dostala do prodlení (celkem přitom neuhradila 6 měsíčních splátek), a rovněž povinnost uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč za každou ze tří odeslaných upomínek a dále sjednanou smluvní pokutu kapitalizovanou částkou 1.485 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.512 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.334 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.344 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.