10 C 71/2021-29 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou domáhá proti žalovanému zaplacení částky 80.329 Kč s příslušenstvím sestávající z nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 2.480 Kč, nedoplatku na platbách do fondu oprav za měsíce říjen až listopad 2019 ve výši 6.249 Kč a za měsíce leden až prosinec 2020 ve výši 24.996 Kč, nedoplatku na platbách do fondu služeb za měsíce leden až prosinec 2020 ve výši 28.704 Kč a leden až duben 2021 ve výši 9.568 Kč a nedoplatek do fondu oprav za měsíce leden až duben 2021 ve výši 8.332 Kč. Opatrovnice žalovaného namítala proti žalobě, že žalovaný nebyl seznámen s aktuální výší plateb do fondu služeb a fondu oprav, tak jak byla stanovena rozpisem platným od měsíce ledna 2017 a dále že pro částku 38.272 Kč představující dluh na úhradě příspěvků do fondu služeb za období od ledna 2020 do dubna 2021 byla žaloba podána předčasně, neboť žalobce v případě příspěvků do fondu služeb nemá splatnost stanovenu ve stanovách žalobce a tedy tyto zálohy nemohly být splatné do 20. dne v měsíci. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je vlastníkem bytu č. 1058/4 v budově [adresa] v obci a katastrálním území Karlovy Vary, jak vyplývá z informativního výpisu z katastru nemovitostí a z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. 2. 2020. Mezi účastníky je sporné zda žalovaný věděl nebo mohl vědět o aktuální výši plateb do fondu služeb a fondu oprav, tak jak byla stanovena rozpisem platným od měsíce ledna 2017. Soud ve věci provedl k důkazu listiny předložené žalobcem, přičemž z těchto listin zjistil následující skutečnosti, jež pokládá za skutkový závěr ve věci samé: Ze stanov žalobce ze dne 10. 6. 2003 je zřejmé, že povinností člena společenství je mimo jiné hradit stanovené zálohy na úhradu za služby. Z rozpisu plateb, platným od října 2015 má soud za prokázané, že žalovaný tento rozpis převzal, neboť jej žalovaný podepsal, přičemž fond oprav a fond služeb celkem činil částku 4.475 Kč a splatnost byla stanovena vždy ke každému 20. dni v měsíci. Rozpis plateb, platný od ledna 2017 je obsahově totožný s rozpisem plateb platným od října 2015. Z Vyúčtování fondu služeb za rok 2019 je zřejmé, že nedoplatek žalovaného činil částku 24.008 Kč. Žalovaný byl Výzvou k úhradě dlužné částky z 26. 3. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky, tato výzva mu byla doručena na žalobci známou adresu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Podle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala z pravidla nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Žalovaný byl povinen v souladu se stanovami hradit kromě vyúčtování též zálohy na úhradu služeb. Pokud se týče splatnosti, je nepochybné, že jak v případě příspěvků do fondu oprav tak v případě záloh na služby ve smyslu § 1181 občanského zákoníku žalovaný převzal rozpis plateb obsahující výši příspěvku do fondu oprav a výši záloh do fondu služeb, platný od října 2015. Z tohoto rozpisu vyplývá jak výše tak splatnost jednotlivých plateb. Byť v řízení nebylo prokázáno, že žalovanému byl doručen i rozpis plateb platný od ledna 2017, je tento rozpis obsahově zcela totožný. Lhůtu k placení uvedenou v rozpisech plateb pokládá soud za ujednání ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, případně je možné na postup žalovaného a žalobce hledět jako na konkludentní ujednání o splatnosti příspěvků. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně příslušenství stanoveného v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26.474,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.017 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80.329 Kč sestávající z částky 4.340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18.560 Kč ve výši 3.897,60 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření žalobce ze dne 27. 8. 2021, a to s ohledem na jeho rozsah i obsah věcně nepřinášející žádnou novou právní argumentaci.