12 C 343/2021-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 91.801,89 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 20. 11. 2009 Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], [IČO], zavázal poskytnout žalovanému úvěr 163.000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 14,90 % p.a. splatit 84 měsíčními splátkami ve výši 3.246,23 Kč včetně pojištění počínaje dnem 15.12.2009. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne 14. 12. 2012 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, což oznámil žalovanému dopisem ze dne 19.02.2014 a dále ze dne 12.03.2014. Žalovaný na dluh dosud zaplatil částku 75.400 Kč a ke dni podání žaloby dne 01.02.2017 činil dluh částky 91.801,89 Kč na jistině úvěru, 5.263,02 Kč na obchodním úroku, 110,17 Kč na sankčním úroku, 1.016 Kč na poplatcích, 28.842,45 Kč na smluvní pokutě. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 11. 2009 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 163.000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr 84 měsíčními splátkami ve výši 3.246,23 Kč včetně pojištění počínaje dnem 15.12.2009, a to včetně smluveného úroku ve výši 14,90 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a dále zjistil zůstatek dluhu ke dni 19.02.2014 ve výši 154.067,26 Kč. 6. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 14. 12. 2012 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy ke dni 14.12.2012 a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 158.067,25 Kč. 7. Z oznámení původního věřitele ze dne 19.02.2014 zaslanému žalovanému soud zjistil, že mu oznámil postoupení své pohledávky za žalovaným v té době ve výši 154.067,25 Kč na žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 12.03.2014 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného prostřednictvím svého zástupce ke splnění dluhu. 9. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 10. Po právní stránce posoudil soud věc takto: 11. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož smlouva o úvěru byla uzavřena před nabytím účinnosti zák. č. 89/2013 Sb., soud aplikoval na věc právní úpravu účinnou do 31.12.2013. 12. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 14. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 15. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 16. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 17. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 163.000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 14,90 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. z. tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. Dále pak žalovanému vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 28.842,45 Kč. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20.139,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.591 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91.801,89 Kč sestávající z částky 4.780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2.390 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12.850 Kč ve výši 2.698,50 Kč.