ECLI: ECLI:CZ:OSKV:2021:13.C.1.2021.1 Datum: 2021-01-29 Předmět: 1.000 Kč / zápůjčka Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb. ["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o zápůjčce"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 1.000 Kč / zápůjčka. Aplikuje: § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.), § 1879 (89/2012 Sb.).
Žalobkyně se žalobou z [číslo] domáhala zaplacení částky 1.000 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel smlouvu o zápůjčce dne 1.4.2014, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c., [anonymizováno] business [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [číslo]) dne 1.4.2014 žalovanému poskytl částku 1.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti [číslo] 2014 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1.000 Kč.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c., [anonymizováno] business [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [číslo]) dne 1.4.2014 žalovanému poskytl částku 1.000 Kč, převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 26.4. 2014 nevrátil. Dne 21. 12. 2017 věřitel s žalobkyní uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Přes předžalobní výzvu žalovaný ničeho nezaplatil.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně, coby podnikatel, a žalovaný, coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 1.000 Kč, kterou nevrátil ve lhůtě splatnosti. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.
Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.