13 C 32/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 14.10.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 5.841 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Dle § 115a o. s. ř. ve věci samé bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 12. 2. 2021. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností soud zjistil následující skutkový stav: Dne 11.5.2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], dle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v částce 11.813 Kč, za účelem financování koupě zboží specifikovaného ve smlouvě, s výší RPSN 40,80 %, žalovaná se zavázala úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 535 Kč sestávajících z jistiny, smluvního úroku a pojištění, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaná úvěr čerpala dne 22.5.2017, a to převodem na účet prodejce. Dle výpisu plateb, splátek úvěru ke smlouvě, žalovaná splátky nehradila řádně, žalobkyně dopisem z 28.1.2020 úvěr zesplatnila, vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky sestávající z dlužných splátek, nesplacené jistiny, poplatků, smluvní pokuty. Žalovaná ničeho nezaplatila. Žalovanou nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaná porušila své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácela řádně, věřitel v souladu s obchodními podmínkami svým oznámením úvěr prohlásil za splatný, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. se žalovaná dnem následujícím po dni zesplatnění ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142 a) o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nesplaceného úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, důvodu zániku smlouvy, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.