13 C 374/2020-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8.032,78 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi žalovaným a [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřena smlouva o r úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 5.000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně úvěr splatit ve sjednaných splátkách sestávajících z jistiny a smluvního úroku. Žalovaný čerpal finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, stanovené splátky řádně neplatil přes upomínky, právní předchůdce žalobkyně úvěr dne 6.9.. 2017 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 7.241,03 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku v částce 8.032,78 Kč na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě shora uvedeného skutkového závěru a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaný se jej zavázal právnímu předchůdci žalobkyni splatit ve stanovených splátkách spolu se sjednaným úrokem. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splácet stanovené splátky, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Jelikož žalovaný ani poté ničeho neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným právním předchůdcem žalobkyně platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, za oprávněný včetně úroku a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.