15 C 275/2021-10 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacené zápůjčky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] jako postupitelem dne 27.1.2021 smlouvu o zápůjčce [číslo] ve výši 1.000 Kč, která měla být zaplacena do 26.2.2021. Žalovaná, který se zavázala vrátit celkem částku 1.380 Kč, nezaplatila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění z 26. 5. 2021, která jí byla zaslána žalobkyní jako postupníkem v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s postupitelem dne 16. 11. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991, vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když pro nepřiměřenou výši RPSN při sjednání zápůjčky, který činil 4. 933,41 %, odepřel smlouvě právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona a dospěl k závěru, že smlouva jako celek je smlouvou absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 téhož zákona, tím spíše, že žalovaný ji uzavřel v pozici spotřebitele ve smyslu § 1810 a násl. téhož zákona. Ze shora uvedeného plyne, že soud návrhu vyhověl pouze ohledně dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství, přičemž původně sjednanou splatnost lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbytku návrh zamítl jako nedůvodný pod výrokem II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 670 Kč, představující 45 % jejich celkové výše (rozdíl poměru úspěchu žalobkyně ve výši 72,50% a žalovaného ve výši 27,50 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.140 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.