15 C 280/2020-81 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4.026 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně vyplatila žalovanému náhradu mzdy za část dovolené, na niž žalovanému nevzniklo právo. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019 zaměstnancem žalobkyně na pozici báňský úpravář, a to v době od 1. 2. 2019 do 31. 8. 2019. Žalovaný doručil dne 30. 7. 2019 žalobkyni výpověď z pracovního poměru dohodou ke dni 31. 8. 2019. Dne 2. 8. 2019 byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z rodinných důvodů ke dni 31. 8. 2019. Žalovaný se do zaměstnání nedostavil již ve dnech 21. 8. 2019 až 27. 8. 2019, kdy zameškal 4 směny, tj. 42,8 hodin Žalobkyně tedy žalovanému v souladu s §223 odst. 2 zákoníku práce krátila dovolenou na zotavenou o 3 dny za každou neomluvenou směnu. Žalovaný se dále nedostavil do zaměstnání ve dnech 30. 8. 2019 a 31. 8. 2019, kdy zameškal dvě směny, tj. 21,4 hodin práce. Žalobkyně však zohlednila pouze první absenci ve výši 42,8 hodin. Ke dni skončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně byl shledán přeplatek mzdy žalovanému ve výši 4.026 Kč. Tento dluh žalovaný ani na výzvu žalobkyně neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc dle ust. §147 odst. 1 písm. e) a § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.026 Kč sestávající z částky 1.000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1.000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.600 Kč ve výši 546 Kč.