15 C 381/2020-80 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně a), b) se se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020, domáhaly po žalovaném zaplacení částky 169.800 Kč s odůvodněním, že žalovaný nesplnil podmínky smlouvy o zájezdu uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2020 pod [číslo] jejímž předmětem byl zájezd s názvem Kolumbie Ekvádor, přičemž tato smlouva měla nahradit v celém rozsahu původní smlouvu, uzavřenou mezi účastníky dne 15. 4. 2019 ohledně téhož zájezdu, pouze se sjednaným termínem 11. 3. – 27. 3. 2020. Tento zájezd se však s ohledem na epidemiologickou situaci neuskutečnil. 2. Podáním ze dne 22. 1. 2021 vzala každá z žalobkyň žalobu co do částky 40.000 Kč zpět, když tyto částky dne 12. 12. 2020, tedy po podání žaloby, žalovaný uhradil. Soud tedy svým usnesením ze dne 30. 4. 2021 č. j. [číslo jednací] dle ust. § 96 odst.1, 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok žalobkyň považoval za nedůvodný. Namítal, že dne 1. 4. 2020 nebyla uzavřená nová smlouva o zájezdu, ale byl uzavřen toliko dodatek k původní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 15. 4. 2019 z důvodu změny termínu zájezdu v souvislosti s opatřeními souvisejícími s onemocněním COVID-19. Dle žalovaného žalobkyně e-mailem ze dne 1. 10. 2020 od smlouvy opožděně odstoupily, a to s odkazem na odst. [číslo] Smluvních podmínek, potažmo ve lhůtě dle ustanovení § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaný dále namítal, že má veškeré své závazky vůči žalobkyním za vypořádané, neboť zbývající část žalované částky představuje náklady, které mu vznikly a které byly žalovaným účelně vynaloženy zkonzumované (viz bod [číslo] smluvních podmínek). Odstoupení žalobkyň a), b) od uzavřené smlouvy od zájezdu měl pak žalovaný za opožděné, a to s odkazem na ustanovení § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. 4. Ve věci bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že byla uzavřena smlouva o zájezdu, přičemž termín zájezdu byl 11. 03. - 27. 03. 2020 a název zájezdu byl Kolumbie, Ekvádor, Galapágy a to za částku 169.800 Kč, která byla žalobkyněmi v březnu 2020 uhrazena. Tento zájezd se v důsledku epidemiologické situace neuskutečnil. Dále, že dne 01. 04. 2020 byla uzavřena dohoda mezi účastníky ohledně změny termínu, a to od 26. 11. 2020 do 12. 12. 2020, přičemž sporným zůstalo, zda se jednalo o novou smlouvu o zájezdu, či jak žalovaný tvrdí, se jednalo o dodatek původně uzavřené smlouvy. Nesporným účastníci rovněž učinili, že emaily z 25. 09. 2020, v podobě jako na příloze A a č.l. 8 spisu byly žalobkyni a) zaslány 25. 09. 2020, a že na uvedené žalobkyně reagovaly dne 01. 10. 2020 odstoupením od smlouvy (č. l. 9). 5. Z ve věci provedených listinných důkazů, tj. smlouvy o zájezdu [číslo] z 1. 4. 2020 (č.l. 6 spisu), e-mailu žalovaného z 25. 9. 2020 (č. l. 8 spisu, příloha A) ,odstoupení od smlouvy o zájezdu ze dne 1. 4. 2020 (č. l. 10 spisu), vyjádření žalovaného k odstoupení od smlouvy ze dne 1. 10. 2020 (č. l. 10 spisu), vyjádření žalovaného ze dne 4. 10. 2020 (č. l. 11), Všeobecných smluvních podmínek žalovaného, e-mailové komunikace žalovaného ze dne 17. 3. 2020, 25. 3. 2020 a 2. 10. 2020 (č. l. 40, 41 spisu) a e-mailové komunikace (příloha 1), nesporných tvrzení účastníků i vyjádření právního zástupce žalovaného, učiněného v rámci koncentračního řízení, vzal soud za prokázané, že žalovaný neuskutečnil zájezd dle smlouvy [číslo] z 1. 4. 2020, resp. zájezd dle smlouvy z 15. 4. 2019, přičemž nelze souhlasit se žalovaným, že v případě smlouvy ze dne 1. 4. 2020 se jednalo pouze o dodatek k původně uzavřené smlouvě ze dne 15. 4. 2019, když v samotné smlouvě o zájezdu ze dne 1. 4. 2020 [číslo] je v části označené jako„ Další objednané služby“ uvedeno, že tato smlouva nahrazuje původní smlouvu ze dne 15. 4. 2019. V obou termínech se zájezd neuskutečnil z pandemických důvodů. Z e-mailu žalovaného ze dne 25. 9. 2020 pak jednoznačně plyne, že předmětný zájezd se neuskuteční ani v náhradním termínu, tj. od 26. 11. 2020 do 12. 12. 2020, v souladu se smlouvou ze dne 1. 4. 2020, přičemž žalovaný následně nezaslal žalobkyním nové cestovní smlouvy, tak jak učinil v souvislosti se zrušením zájezdu v původním termínu, tj. od 11. 3. 2020 do 27. 3. 2020. Na uvedených závěrech nic nemění ani e-mailová komunikace žalovaného s jinou klientkou cestovní kanceláře (příloha 1), když přístup žalovaného ke klientům byl individuální. S ohledem na uvedené, tak má soud za to, že odstoupení žalobkyň od smlouvy zájezdu uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2020, a to dopisem z 1. 10. 2020, bylo učiněno platně. 6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud posoudil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, pak dospěl k závěru, že návrh je podán důvodně, a to de-facto z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve smyslu kterého soud návrhu pod výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Z provedeného dokazování dle názoru soudu jednoznačně plyne, že mezi účastníky nevznikl žádný smluvní vztah, pokud jde o zájezd, který se má uskutečnit v termínu od 26. 11. 2021 do 10. 12. 2021, když žalovaný nepředložil žalobkyním žádný návrh nové smlouvy o zájezdu, který se má uskutečnit v uvedeném termínu. Pokud jde o otázku odstoupení žalobkyň od smlouvy o zájezdu [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2020, tedy zájezdu, který se měl uskutečnit v termínu od 26. 11. 2020 do 12. 12. 2020, pak soud dospěl k závěru, že se jedná o odstoupení, které bylo učiněno za podmínek a v souladu s ustanovením § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., neboť je nepochybné, že zájezd se neuskutečnil v důsledku nepříznivé pandemické situace. Za tohoto stavu pak žalobkyním jako zákazníkům v pozici spotřebitele náleží nárok na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, tedy částky žalované, resp. částky specifikované po částečném zpětvzetí žalobkyň. Vzhledem k tomu, že soud na odstoupení žalobkyň aplikoval ustanovení § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nezabýval se otázkou včasnosti tohoto odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., neboť ustanovení § 2535 tohoto zákona uvedenou lhůtu neobsahuje a zákazníkovi náleží právo odstoupit od smlouvy ještě před zahájením zájezdu. Ze všech uvedených důvodů tak soud žalobě, po částečném zastavení řízení učiněném usnesením ze dne 30. 4. 2021 č. j. 15 C 381/2020-51, žalobě jako důvodné vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 109.642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.490 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, zvýšená podle § 12 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 169.800 Kč sestávající z částky 12.640 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12.640 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 12.640 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 12.640 Kč za částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, zvýšená podle § 12 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89.800 Kč sestávající z částky 7.520 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 4. 2021, z částky 7.520 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 6. 2021 a z částky 7.520 Kč za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 6. 2021, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t, cestovného ke dvou jednáním soudu na trase [obec] vary a zpět ve výši 8.393 Kč, náhrady za ubytování (ústní jednání dne 3. 6. 2021 od 9,00 hod.), náhrady za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 85.798 Kč ve výši 18.354 Kč.