16 C 383/2020-19 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace smlouva o úvěru, když žalovaná požádala o poskytnutí úvěru a žalobkyně její žádost schválila, a to dne 3. 7. 2017. Úvěr byl téhož dne ve výši 2.500 Kč poskytnut převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 17. 7. 2017 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 559 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1.250 Kč, když žalovaná na úvěr nic neuhradila. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl ve věci řadu listinných důkazů, a to smlouvu o úvěru, výpis z účtu žalobce, výzvy k úhradě, kopii dokladu o totožnosti žalované, výpis z účtu žalované, předžalobní upomínku. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 3. 7. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2.500 Kč. Žalovaná tuto částku ani shora uvedený poplatek nezaplatila, i když byla opakovaně upomínána. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinností smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění i peněžitém. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 2. 7. 2015. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí tedy přiznal náhradu nákladů řízení za soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, tedy 600 Kč podle § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 2.089 Kč. Povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek vyplývá z položky [číslo] odst. 2 sazebníku soudních poplatků ve spojení s položkou [číslo] odst. 1 písm. b) sazebníku.