18 C 36/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 24.7.2018 smlouvu o úvěru č. SU [číslo], jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží. Žalobkyně dne 1.8.2018 poskytla prodejci částku (úvěr) ve výši 28 507 Kč, celková výše splátek činila 40 608 Kč. Žalovaný se zavázal ji splatit ve 24 splátkách po 1 692 Kč od 15.8.2018. Žalovaný však splátky neplnil řádně a včas, Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 17 796, 73 Kč, představující neuhrazené splátky a zesplatněnou jistinu, náklady na oznámení 200 Kč, dále zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 2 656,77 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani po upomínkách. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze žádosti o uzavření smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, sazebníku, sdělení o ukončení smlouvy s dodejkou, předsmluvních informací, přehledu splátek, přehledu plateb, mandátní smlouvy prodejce, potvrzení o poskytnutí úvěru, předžalobní upomínky s poštovním archem. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že návrh byl podán po právu. Je nepochybné, že smlouva mezi účastníky byla platně uzavřena, avšak žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 950,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 819 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 453,50 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.