20 C 79/2021 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost zaplatit mu částku 61.954,32 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že žalovaná nedostála své smluvní a zákonné povinnosti splatit poskytnutý úvěr. 2. Žalovaná nárok žalobce co do důvodu i výše uznala za správný podáním doručeným soudu dne 14. 10. 2021 a požádala o možnost splácet dluh měsíční částkou ve výši 5.000 Kč. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. a k vydání rozsudku pro uznání nenařídil jednání, neboť by konání jednání pouze zvýšilo náklady řízení, které by žalovaná byla povinna žalobci uhradit. <b>4. Podle § 153a odst. 1 věty prvé o.s.ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</b> 5. S ohledem na uznání žalované rozhodl soud rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Povaha sporu, jehož předmětem je peněžité plnění z dvoustranného závazkového vztahu, nebrání vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. Při svém rozhodování vycházel soud toliko ze skutkových tvrzení žalobce a uznání žalované. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná této povinnosti nedostála, byla jí uložena rozhodnutím soudu. Podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovil soud žalované povinnost plnění v měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, když vycházel z uznání žalované a z toho, že žalobce s touto výší měsíční splátky souhlasil. Dle přesvědčení soudu je částka 5.000 Kč měsíčně schopna v rozumném časovém horizontu uspokojit nárok žalobce (včetně náhrady nákladů řízení) a současně je žalovaná schopna ji reálně splácet. Plynulost splácení je zajištěna ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv ze splátek. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, která ve věci procesně úspěšná nebyla. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2.479 Kč odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 14.320 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a vyjádření k odporu žalované) a náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 21.258,20 Kč. I tuto povinnost je žalovaná povinna splnit ve shora uvedeném splátkovém kalendáři, platební místo k rukám advokáta jí bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.