9 C 245/2021-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 8. 2021 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 176.331,17 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 245/2021 Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 31. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 46.864 Kč zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen uhradit poplatek za inkasní službu ve výši 14.301 Kč, poplatek za doplňkovou službu Podpora ve výši 46.431 Kč, náklady na upomínky ve výši 800 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 25.747,15 Kč. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 176.331,17 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. <b><i>Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b></i> <b><i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b></i> <b><i>Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b></i> <b><i>Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b></i> Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena pokračování -3- sp. zn. 9 C 245/2021 smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. Protože se žalovaný ocitl v prodlení se splacením úvěru, vznikl žalobci podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25.747,15 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Dále vznikl žalobci dle úvěrové smlouvy nárok na zaplacení poplatku za inkasní službu ve výši 14.301 Kč, poplatku za doplňkovou službu Podpora ve výši 46.431 Kč a nákladů na upomínky ve výši 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení jak smluvního, tak zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, z úvěrové smlouvy a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.054 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 24.540 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 37.836,40 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.