9 C 360/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.360 Kč s příslušenstvím, představující dlužné pojistné ke dni zániku pojištění, neboť mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku žalovaného a ten svoji povinnost hradit sjednané pojistné porušil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalobce jako pojišťovna zapsaná v obchodním rejstříku uzavřel se žalovaným dne 12. 2. 2013 pojistnou smlouvu pro pojištění majetku žalovaného s počátkem pojištění ode dne 13. 2. 2013 na dobu neurčitou. Na základě uzavřené pojistné smlouvy byl žalovaný povinen platit roční pojistné ve výši 18.360 Kč (prokázáno pojistnou smlouvou [číslo]). Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil, ačkoliv byl o jeho úhradu žalobcem upomínán, k zániku pojištění došlo dne 3. 6. 2020. Dlužné pojistné za období od 13. 2. 2020 do 3. 6. 2020 činí částku 18.360 Kč, kterou žalovaný do dnešního dne neuhradil (prokázáno výpisem z účetní evidence žalobce, upomínkou k úhradě dlužného pojistného). V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“). Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, upravuje tento zákon vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen„ soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Podle § 2 shora uvedeného zákona je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Dle ustanovení § 20 zákona č. 37/2004 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Lhůtu podle věty prvé lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněný a důvodný, proto mu v celém rozsahu vyhověl. Účastníci uzavřeli dne 12. 2. 2013 platnou pojistnou smlouvu, která odpovídá ustanovení citovaného § 2 zákona o pojistné smlouvě. Na základě této pojistné smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobci roční pojistné ve výši 18.360 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající mu z pojistné smlouvy nesplnil, dlužné pojistné neuhradil, k zániku pojištění tak došlo dne 3. 6. 2020. Žalobce má nárok na pojistné za pojistnou dobu, které mu žalovaný do současné doby nezaplatil, proto mu byla tato povinnost stanovena rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., účinný do 31. 12. 2013 a aplikovaný na základě ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) a žalobci vedle dlužné částky náleží i úrok z prodlení ve výši, která je v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 5.580 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8.640,80 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.