10 C 61/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 11.896,5 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] uzavřené mezi účastníky dne 11. 9. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 11. 9. 2018, potvrzením o poskytnutí finančních prostředků, sazebníkem poplatků, doručenkou autorizačního kódu, upomínkou k úhradě ze dne 1. 2. 2021, výpovědí smlouvy o účtu ze dne 1. 2. 2021, výpisem ze sporožirového účtu, předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 11. 9. 2018 uzavřeli účastníci Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účtu úvěr do výše sjednaného limitu 10.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit včetně úroku 18,9 % ročně. Pro případ překročení povoleného úvěrového limitu a jeho následného nesplacení bylo v článku 3 smlouvy sjednáno právo žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný přečerpal povolený úvěr a přes výzvy žalobkyně s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru nepovolený debet neuhradil. Žalobkyně proto dopisem ze dne 1. 2. 2021 smlouvu vypověděla a dlužnou pohledávku ve výši 11.896,5 Kč převedla ze sporožirového účtu na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Žalovaný ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2393 a následujících občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do sjednaného limitu a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit způsobem stanoveným ve smlouvě a povolený úvěrový limit nepřekročit. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalované finanční prostředky splnila, žalovaný však svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy nedostál a povolený úvěrový limit překročil a přes výzvy žalobkyně jej neuhradil. Žalobkyni, která s ohledem na porušení povinností žalovaným úvěrovou smlouvu v souladu s čl. 3 Smlouvy vypověděla, tak vzniklo právo na zaplacení celého neuhrazeného úvěru se sjednaným příslušenstvím. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadovaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.896,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.