10 C 71/2022-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku coby dlužného pojistného, které jí byla žalovaná povinna uhradit na základě rámcové pojistné smlouvy o škodovém pojištění motorových vozidel [číslo] ze dne 2. 11. 2016. Žalovaná svůj závazek uznala dne 13. 12. 2019 v Dohodě o uznání a splácení dluhu ze dne 13. 12. 2019 a z celkové uznané dlužné částky zaplatila ve splátkách částku 500.500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná naposledy uhradila dlužnou splátku dne 3. 3. 2021, stal se celý dluh splatným k 25. 4. 2021. 2. Žalovaná nepopírala, že mezi účastníky byla uzavřená dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem ani skutečnost, že žalobkyni uhradila částku 500.500 Kč, velice obecně pouze uvedla, že mezi účastníky byla sjednána další jiná splatnost úhrady zbylé částky. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 13. 12. 2019 uzavřeli dohodu o uznání a splácení dluhu, v níž žalovaná uznala, co do důvodu i výše, svůj dluh vůči žalobkyni, a to ve výši 1.288.047 Kč, vzniklý jako dlužné pojistné z rámcové pojistné smlouvy o škodovém pojištění motorových vozidel [číslo] uzavřené dne 2. 11. 2016; žalovaná se zavázala svůj dluh splatit v měsíčních splátkách po 71.500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci s tím, že v případě prodlení delším než 1 kalendářní měsíc se zaplacením některé splátky se stává splatným celý uznaný dluh. Žalovaná uhradila žalobkyni z tohoto titulu celkem částku 500.500 Kč. V březnu 2020 požádala žalovaná o odklad splátek z důvodu ekonomických problémů vzniklých v důsledku pandemie onemocnění Covid 19, žalobkyně však s této žádosti nevyhověla z důvodu předchozí platební nekázně žalované (prokázáno e-mailovou korespondencí účastníků). Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu (prokázáno předžalobní výzvou z 22. 8. 2019 včetně podacího archu, a předžalobní výzvou z 5. 5. 2020). 4. Shora uvedené nesporné skutečnosti společně s dílčími skutkovými zjištěním považuje soud za skutkový závěr ve věci. 5. K jednání nařízenému na 19. 5. 2022 se žalovaná omluvila, o jeho odročení však nežádala. Zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 ve spojení s § 101 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit svá neurčitá a nekonkrétní tvrzení ohledně dohody stran o změně splatnosti a označit k doplněným tvrzením důkazy. Shora uvedené tvrzení žalované ohledně posunuté splatnosti dluhu má totiž pouze obecný charakter, žádné konkrétní skutečnosti žalovaná nevylíčila a kromě svědecké výpovědi k nim neoznačila ani žádné relevantní důkazy. K důkazu tak byly provedeny pouze listiny předložené žalobkyní, jež prokazují její tvrzení uvedená v žalobě, a soud dospěl k závěru, že obecné tvrzení žalobkyně o posunutí splatnosti dluhu bylo těmito důkazy vyvráceno. 6. Podle § 2053 odst. 1 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že s ohledem na uznání dluhu žalovanou platí ve věci vyvratitelná právní domněnka, že její dluh vůči žalobkyni k 13. 12. 2019 trval, žalované se tuto domněnku v řízení vyvrátit nepodařilo. Vzhledem k tomu, že žalovaná přestala hradit splátky, stal se celý zbývající dluh splatným najednou, k úhradě této částky byla žalovaná opakovaně vyzývána. Proto bylo ve věci rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení o tom, že žalovaná je v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna žalobkyni žalovanou částku uhradit a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku následujícího splatnost dluhu žalované, která nastala dne 25. 4. 2021. Dále má žalobkyně právo na úhradu částky 1.200 Kč za vymáhanou pohledávku podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 91.030 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 31.504 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 787.581 Kč sestávající z částky 11.460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47.040 Kč ve výši 9.878,40 Kč, jízdné ve výši 1.008 Kč a náhradu za promeškaný čas (16 půlhodin za cestu právního zástupce žalobkyně na trase [obec] – [obec] a zpět) ve výši 1.600 Kč.