12 C 27/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný byl v zúčtovacím období od 20.09.2018 do 19.12.2018 uživatelem mobilní telefonní stanice [číslo] na základě účastnické smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 11.06.2018, přičemž v rámci uzavření této smlouvy žalovaný přistoupil ke všeobecným pojistným podmínkám chytrého cestovního pojištění VPPCP-O2, o čemž svědčí listina podepsaná oběma účastníky dne 11.06.2018. Žalobkyně žalovanému v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o el. kom.“) a dále mu poskytla krátkodobé cestovní pojištění, maximálně na 90 dnů po opuštění České republiky s limitem pojištění léčebných výloh s limitem 5 mil. Kč, asistenční služby, úrazové pojištění a pojištění zavazadel. Pojistné bylo sjednané jako denní ve výši 39 Kč pro jednu osobu, ve výši 99 Kč pro rodinu. Cenu za tyto tzv.„ služby třetích stran“ za období od 20.09.2018 do 19.12.2018 žalovaný žalobkyni neuhradil poté, kdy mu žalobkyně zaslala vyúčtování [číslo] splatné dne 12.11.2018 znějící na částku 3.529 Kč vyúčtování [číslo] splatné dne 11.01.2019 na částku 200,50 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po pžedžalobní výzvě ze dne 20.02.2019. 4. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ustanovení § 2 písmena n) zákona o el. kom. a v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek vyhověno. Žalovaný byl dle ust. § 2758 odst. 1 občanského zákoníku povinen zaplatit sjednané pojistné za období opuštění České republiky, vyúčtované shora. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.