12 C 311/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 5.124,24 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z dodatku [číslo] ze dne 17.03.2020 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne. 15.09.2018. V tomto dodatku se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 5.000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 18,90 % splatit nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání. Tuto svoji povinnost žalovaný přestal plnit, proto žalobkyně dopisem ze dne 28.03.2022 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu ve výši 5.344,43 Kč nejpozději do 06.04.2022. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z dodatku [číslo] ze dne 17.03.2020 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne. 15.09.2018 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla kontokorentní úvěr do výše 5.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 18,90 % splatit nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání. 6. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud ověřil aktuální výši dluhu uvedeného v této žalobě. 7. Z dopisu žalobkyně ze dne 28.03.2022 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu nesplácení kontokorentu žalovaným dluh zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 13.05.2022 pod pohrůžkou žaloby. 8. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena dne 17.03.2020 smlouva poskytnutí kontokorentu do výše 5.000 Kč, tj. úvěru na běžném účtu žalovaného ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr do výše 5.000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet způsobem shora již popsaným, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Žalovaný tak po zesplatnění úvěru dne 28.03.2022 zůstal ke dni podání žaloby dlužen na jistině úvěru částku 4.824,24 Kč, úrok z úvěru od 01.01.2022 do 27.03.2022 ve výši 220,19 Kč, úrok z prodlení, sjednaný obchodní úrok z úvěru, a sjednaný poplatek za upomínání ve výši 300 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaného úroku z úvěru a poplatku za upomínání, jak popsáno ve výroku I. rozsudku. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 obč. zák. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.