12 C 83/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroků z prodlení z opožděně zaplacené faktury [číslo] splatné dne 21.12.2018 znějící na částku 13.319,68 Kč, ze které však žalobkyně požadovala pouze zaplacení částky 10.000 Kč. Žalovaná na tuto fakturu zaplatila částku 5.000 Kč dne 26.04.2019 a částku 5.000 Kč dne 04.10.2019. Žalovaná se dále domáhala zaplacení částky 8.000 Kč s přísl. z titulu nezaplacené faktury [číslo] splatné dne 24.01.2019 znějící na částku 23.309,44 Kč, ze které žalovaná zaplatila částku 3.309,44 Kč dne 11.07.2019, částku 5.000 Kč dne 22.07.2019, částku 2.500 Kč dne 14.10.2019, částku 2.500 Kč dne 07.11.2019, částku 1.000 Kč dne 12.06.2020 a částku 1.000 Kč dne 22.07.2020. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 2.400 Kč (2 x 1.200 Kč) na nákladech spojených s uplatněním své pohledávky z obou faktur. 3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 03.10.2017 Dohodu o podmínkách přepravy zásilek„ Balík Nadrozměr“ [číslo] E2017/21264 upravenou dodatkem [číslo] ze dne 04.10.2018, ve spojení s přílohou [číslo] upravující cenu za přepravu, jejímž předmětem je úprava vzájemných práv a povinností ohledně přepravy zásilek„ Balík Nadrozměr“. V dohodě strany sjednaly, že žalobkyně bude sjednanou cenu za služby prováděné pro žalovanou fakturovat měsíčně se splatností 14 dnů od vystavení faktury. Žalobkyně za provedené služby vystavila žalované fakturu [číslo] splatnou dne 21.12.2018 znějící na částku 13.319,68 Kč, ze které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 10.000 Kč. Žalovaná na tuto fakturu zaplatila částku 5.000 Kč dne 26.04.2019 a částku 5.000 Kč dne 04.10.2019. Žalobkyně dále vystavila fakturu [číslo] splatnou dne 24.01.2019 znějící na částku 23.309,44 Kč, ze které žalovaná uhradila částku 3.309,44 Kč dne 11.07.2019, částku 5.000 Kč dne 22.07.2019, částku 2.500 Kč dne 14.10.2019, částku 2.500 Kč dne 07.11.2019, částku 1.000 Kč dne 12.06.2020 a částku 1.000 Kč dne 22.07.2020. K zaplacení zůstala částka 8.000 Kč s úrokem z prodlení a úrok z prodlení z pozdních (částečných) úhrad, které žalovaná nezaplatila ani na výzvu ze dne 27.09.2019. Žalobkyně v citované výzvě požadovala po žalované zaplacení částky 2.400 Kč (2 x 1.200 Kč) za náklady spojené s uplatněním své pohledávky z obou faktur. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle ust. § 2555 občanského zákoníku smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 9. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tj. že mezi účastníky byla řádně sjednána smlouva o přepravě věcí včetně ceny a způsobu jejího vyúčtování, že žalobkyně provedla pro žalovanou přepravu věcí a žalovaná za ni sjednanou a vyfakturovanou cenu řádně a včas nezaplatila. Soud proto rozhodl s odkazem na citované zákonné ustanovení co do jistiny dluhu ve výši 8.000 Kč tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud přiznal dle citovaného zákonného ustanovení žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované jistiny 8.000 Kč počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury, jejíž součástí je tato částka. Soud dále žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dílčích plateb shora uvedených počítaného od data splatnosti faktur do data zaplacení dílčích úhrad. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. U faktury č. [číslo] splatné dne 21.12.2018 činí úrok z prodlení 9 % ročně a u faktury [číslo] splatné dne 24.01.2019 činí úrok z prodlení 9,75 % ročně, přičemž oproti předchozí právní úpravě je jeho výše po celou dobu prodlení neměnná. Soud proto zamítl žalobu v části úroků z prodlení, které byly požadovány nad rámec zákonné úpravy. 11. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním její pohledávky z každé z faktur ve výši 1.200 Kč, tj. celkem 2.400 Kč v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.650 Kč ve výši 976,50 Kč. 13. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.