13 C 409/2021-37 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 25.8.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 27.287,89 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. ve věci samé bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18.3.2022. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností, soud zjistil následující skutkový stav: Dne 21.2.2017 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru k běžnému účtu č. [bankovní účet], dle níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 20.000 Kč, žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách sestávajících z jistiny a smluvního úroku, součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Dle výpisu účtu žalovaný čerpal celkem peněžní prostředky ve výši 25.302,96 Kč, splátky nehradil řádně, věřitel dopisem z 10.7.2018 oznámil zesplatnění pohledávky. Dne 16.6.2020 byla mezi věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Žalovaným nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství důvodným, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaný porušil své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, věřitel v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplarnil, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku se žalovaný dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť ta se stala věřitelem žalovaného na základě postoupení pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., 142 a o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1092 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 14b) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b) téže vyhlášky, jakož i DPH z těchto nákladů, celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nesplaceného úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, důvodu zániku smlouvy, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.