13 C 414/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 10.8.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 44.387,01 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. ve věci samé bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 2. 12. 2022. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností soud zjistil následující skutkový stav: Dne 15.3.2021 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 50.000 Kč, s výší RPSN 30,1 %, žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách sestávajících z jistiny a smluvního úroku, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný úvěr čerpal dne 22.3.2021. Dle výpisu z úvěrového účtu ke smlouvě, žalovaný splátky přes upomínky nehradil řádně, banka úvěr zesplatnila, tj. dopisem z 25.3.2022 od smlouvy odstoupila, vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 46.945 Kč sestávající z dlužných splátek, nesplacené jistiny, poplatků, smluvní pokuty. Dne [číslo] 2022 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem z 23.5.2022 Žalovaným nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství důvodným, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaný porušil své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, věřitel v souladu s úvěrovými podmínkami od smlouvy odstoupil, prohlásil úvěr za splatný, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. se žalovaný dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výši úroku ve smluvené výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142 a) o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1776 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nesplaceného úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, důvodu zániku smlouvy, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1. 7. 2014.