13 C 65/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 8. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 313.813,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy ze dne 4. 7. 2016, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. rozhodl na základě listinných důkazů obsažených ve spise, bez nařízení jednání. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 7. 2016 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba] zřídit účet stavebního spoření a poskytnout žalovanému úvěr ve výši 360.000 Kč a závazek žalovaného splatit čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2.825 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 5,3 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 11. 7. 2016, splátky nehradil řádně, přes výzvu nebyly uhrazeny splátky za prosinec 2020 až únor 2021. Z dopisu původního věřitele žalovaného ze dne 7. 4. 2021 soud zjistil, že původní věřitel zesplatnil úvěr k 31. 3. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek v celkové výši 321.848,90 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 360.000 Kč. Žalovaný se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 5,3 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z ustanovení čl. 10 předmětné smlouvy a úvěr zesplatnil, žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tj. vyhověl žalobě jak co do žalované částky jistiny, smluvního úroku, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48.417 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12.553 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9.580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.