14 C 17/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 41 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 4.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2020. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 5. 6. 2019 byla mezi společnosti [právnická osoba], IČ: [číslo], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 4.500 Kč a žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve lhůtě do 3. 7. 2019 včetně úroku ve výši 36 % ročně. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky a žalovaný se je zavázal splatit v dohodnuté době včetně úroku ve výši 36 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru splnil, finanční prostředky v dohodnuté sumě žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku nedostál a právnímu předchůdci žalobkyně ničeho nezaplatil. S ohledem na uvedené soud nároku žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po stanoveném datu splatnosti úvěru ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úrok z úvěru, jehož výše nepřesahuje v podstatné míře obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.