14 C 57/2022-48 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14.194,30 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ne 31. 8. 2016. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy Smlouvou ze dne 31. 8. 2016, podmínkami KKÚ, dispozicemi ke smlouvě, Všeobecnými obchodními podmínkami, Produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, Sazebníkem, oznámením o zesplatnění ze dne 9. 10. 2017, výpisem z úvěrového účtu, sazebníkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2020 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 31. 8. 2016 uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaný Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, Produktové podmínky kontokorentního úvěru. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], provádět na účtu vklady a výplaty a žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a hradit poplatky za vedení účtu a platební styk. Současně se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit a umožnit tak žalovanému přečerpat finanční prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10.000 Kč, a žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit a poskytnutý úvěr řádně splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Pro případ překročení stanoveného úvěrového limitu a jeho neuhrazení bylo sjednáno oprávnění žalobkyně celý úvěr zesplatnit a povinnost žalovaného platit úroky z nepovoleného debetu ve výši 29 % ročně. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu, a proto původní věřitel dopisem ze dne 5. 6. 2017 částku 14.194,30 Kč představující nepovolené přečerpání účtu ke dni 5. 6. 2017 převedl na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] a vyzval žalovaného k její úhradě v pravidelných splátkách. Žalovaný však dluh nesplácel, a proto původní věřitel prohlásil dopisem ze dne 9. 10. 2017 dluh za splatný ke dni 9. 10. 2017 a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh částkou 14.194,30 Kč na jistině. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán v rámci předžalobní upomínky ze dne 6. 2. 2020. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud má za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do sjednaného limitu a žalovaný se jej zavázala původnímu věřiteli splatit způsobem stanoveným ve smlouvě a povolený úvěrový limit nepřekročit. Původní věřitel svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky splnil, žalovaný však svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy nedostál a povolený úvěrový limit překročil a přes výzvy původního věřitele jej neuhradil. Původnímu věřiteli, který pro porušení povinností žalovaného v souladu s Produktovými podmínkami úvěr zesplatnil, vzniklo právo na zaplacení celého neuhrazeného úvěru se sjednaným příslušenstvím. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, oprávněným a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaných od data zesplatnění pohledávky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.194,30 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.