14 C 88/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6.116 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 4. 2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) a s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021. 3. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), aniž nařizoval jednání. 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 7. 4. 2017 byla mezi původním věřitelem jako úvěrující bankou a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejímž obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10.000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 5.000 Kč měsíčně, počínaje měsícem květnem 2017 a to včetně smluveného úroku ve výši 16,9 % ročně a poplatků dle sazebníku. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce či pro případ prodlení se splacením více než dvou splátek bylo v článku 7 sjednáno právo původního věřitele prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný ve lhůtě a za podmínek stanovených v písemné výzvě. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěrových splátek, původní věřitel rozhodl o zneplatnění úvěru k datu 19. 7. 2020, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 19. 7. 2020, v němž zároveň vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 6.116 Kč na jistině. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úrok z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy splácet poskytnutý úvěr, a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanský zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a úroku z úvěru vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.116 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.