15 C 262/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10.213 Kč s příslušenstvím, z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající mu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 3. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 30. 3. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.085 Kč ve lhůtě do 30. 4. 2021, včetně úroku ve výši 1% denně. RPSN činila 445,57 %, při dodržení splatnosti do 30. 4. 2021. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky a smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé porušení smluvní povinnosti finančního charakteru, 500 Kč za každé porušení povinnosti nefinančního charakteru a dále byly ujednány poplatky ve výši 250Kč za odeslání upomínky, náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu 350 Kč, náklady na přípravu podkladů pro advokáta 1.250 Kč, náklady související s mimosoudním vymáhání dluhu. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 26. 01. 2022 upomínán o úhradu dluhu. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatku a úroku splatit ve lhůtě do 30 dnů. RPSN činila 445,57 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, žalobkyni ničeho neuhradil. 9. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatek za poskytnutí úvěru dosahující 15,5 % jistiny, RPSN přesahují 445 %, krátká doba splatnosti 30 dnů, dvě smluvní pokuty sjednané za porušení téže povinnosti – prodlení 0,1 % denně + 500 Kč, vysoký poplatek za odeslání upomínky 250 Kč, poplatky sjednané pro případ nutnosti vymáhání dluhu, vysoké poplatky za prodloužení splatnosti úvěru řádově o několik dní) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil, soud žalobě co do požadované jistiny 7.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyhověl, když původně sjednanou splatnost lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 833,24 Kč, představující 37 % (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 68,5 % a úspěchu žalovaného ve výši 31,5%) z jejich celkové výše 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.213 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.