17 C 180/2021-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30.880,28 Kč s příslušenstvím (6.314,58 Kč jako splátek splatných do zesplatnění pohledávky, 24.532,28 Kč jako doplatku jistiny, 33,42 Kč jako úroku z prodlení) z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 15. 2. 2013. Uvedená úvěrová smlouva, která se týkala poskytnutí částky 8.099 Kč na nákup movité věci, obsahovala též ustanovení o navázání vztahu ze smlouvy o úvěrovém rámci; úvěrová smlouva byla současně žádostí žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce žalobkyní. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 30.000 Kč, který měl být čerpán prostřednictvím kreditní karty. V souladu se smlouvou žalobkyně vyhodnotila žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce tak, že zaslala žalovanému informace o smlouvě a holder s kreditní kartou; uvedená smlouva o úvěrovém rámci byla označena [číslo]. Žalovaný čerpal dne 19. 11. 2013 kartou poprvé. Čerpaná částka měla být, včetně úroku, splácena splátkami ve výši stanovené v úvěrových podmínkách a ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný se dostal do prodlení se splácením čerpaného úvěru, došlo k zesplatnění úvěru k 16. 2. 2021 na základě prodlení se zaplacením třetí splátky. 2. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z informací, které jsou veřejně i neveřejně dostupných informací (včetně informací skupiny [právnická osoba]), konkrétně z lustrací bankovních a nebankovních registrů, informací od žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Informace žalovaného (uvedené ve smlouvě) ověřovala v dostupných registrech a vyhodnotila přiměřenost deklarovaného příjmu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2013 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel (prostřednictvím [jméno] - nábytek, s.r.o.) a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru na koupi zboží (sedací soupravy). Ve smlouvě byly informace o příjmech a výdajích žalovaného. Součástí úvěrové smlouvy byla část, která se týkala žádosti o poskytnutí úvěrového rámce (ten bylo možné čerpat prostřednictvím kreditní karty za podmínek uvedených ve smlouvě a v úvěrových podmínkách z 1. 1. 2011 vydaných žalobkyní). V případě udělení úvěrového rámce měla být žalobkyní zasláno oznámení o udělení úvěrového rámce s kreditní kartou a (s rámcem minimálně 3.000 Kč), kterou mohl klient aktivovat. Úvěr byl splatný splátkami k 15. dni kalendářního měsíce za podmínek uvedených v obchodních podmínkách. V případě prodlení delšího 30 dnů se zaplacením měsíční splátky měl věřitel právo prohlásit úvěr za splatný (od smlouvy odstoupit). Smlouva odkazovala na Sazebník s úrokovými sazbami a seznamem poplatků a podmínek pro jejich účtování. Smluvní podmínky odpovídaly formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 6. Ze Sazebníku soud zjistil výši poplatků za jednotlivé služby a pro případ porušení smluvních povinností; výše uvedených poplatků odpovídala výpisům z úvěrového účtu a přehledu transakcí. 7. Z výpisů z úvěrového účtu (od 5. 9. 2020 do 5. 2. 2021) a přehledu transakcí na úvěrovém účtu soud zjistil jednotlivá čerpání, částky účtované k tíži i ve prospěch úvěrového účtu (splátky). Poslední výpis z 5. 1. 2021 stanovil výši čerpané částky na 29.030,87 Kč a výši splátky k 15. 1. 2021 na 1.455 Kč; žalovaný zaplatil splátku od 19. 10. 2020 a pak až 12. 1. 2021 (v nižší, než předepsané výši). 8. Z dopisu ze dne 26. 10. 2020, 25. 11. 2020, 25. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala na dlužné splátky úvěru a na možnost zesplatnění dluhu. Z dopisu z 1. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení k 26. 2. 2021; uvedený dopis byl doručen 2. 3. 2021. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu. Z podacího archu z téhož dne vyplynulo odeslání dopisu dne 6. 9. 2021 žalovanému (na adresu podle smlouvy). 10. Soud výše uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. se vztah mezi účastníky řídí právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Podle § 497 z. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. z.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 344 obch. z. od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. 13. Podle § 369 odst. 1 z. [číslo] Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 14. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. (účinného v době uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Nejprve se soud zabýval tím, zda žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice úvěruschopnost zkoumala, nepřistoupila k ověřování konkrétních údajů o poměrech žalovaného v rovině příjmů a výdajů (kromě nepřímého ověřování v registrech). S ohledem na dlouhodobost závazku (a menší význam aktuálních informací pro dlouhodobý výhled řádného splácení dluhu) z revolvingového úvěru a s ohledem na ověřování úvěrové historie žalovaného v rámci celé skupiny [právnická osoba] soud považoval postup žalobkyně za dostatečný. 16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši s úvěrovým rámcem 30.000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty a který měl splácet ve splátkách v souladu s výpisy z úvěrového účtu. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s hrazením splátek, žalobkyně poskytnutý úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost uhradit veškeré závazky vyplývající ze zrušené úvěrové smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni platby podle smlouvy neuhradil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem včetně úroku z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. z. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.414 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.880,28 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud žalobu posoudil jako formulářovou. Žalobkyně uplatňuje (uplatňovala) svá práva v [číslo] věcech. Protože žaloby (asi ½ evidovaných věcí) se týkají jednotlivých úvěrových produktů žalobkyně a protože žaloby jsou stejně strukturovány (liší se pouze v individualizačních údajích o konkrétním dluhu), lze uzavřít o minimalizaci odborných a administrativních nákladů na zpracování jednotlivých návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (je zpracováván za pomoci výpočetní techniky).