17 C 79/2022-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 97.305,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. 2018 mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Žalovaný dne 16. 8. 2018 podal návrh na uzavření smlouvy o úvěru, právní předchůdce žalobkyně dne 28. 8. 2018 po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného (z veřejných i vlastních databází) návrh přijal a zaslal žalovanému akceptační dopis. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 108.808 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet včetně úroku ve výši 4,4 % p.a. v měsíčních splátkách. Protože se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil k 17. 7. 2019. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla podle smlouvy o postoupení pohledávek z 17. 12. 2021. 2. Žalobkyně po výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti vzala podáním z 17. 5. 2022 žalobu částečně zpět (ohledně částky 1.425,80 Kč a dále ohledně příslušenství do 18. 7. 2019) protože žalobkyně doklady o tomto zkoumání nemá. Domáhala se nadále zaplacení částky 95.880 Kč jako bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou žalovaným zaplacenou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Usnesením z 27. 5. 2022, č.j. 17 C 79/2022-22 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení. 5. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), aniž nařizoval jednání. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ PRESTO PŮJČKA“ [číslo] z 16. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 108.808 Kč (100.000 Kč bez účelu, 1.500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, 7.308 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr). Žalovanému měl být úvěr poskytnut jednorázově na jeho bankovní účet. Úročení bylo stanoveno na 4,4 % p.a. ode dne čerpání do konečné splatnosti, dále byl stanoven poplatek za poskytnutí 1.500 Kč, poplatek za vedení účtu, pojištění úvěru. Žalovaný měl splácet úvěr ve splátkách ve výši 3.232 Kč (36 splátek) k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán úrok z prodlení a dále právo právního předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupit (úvěr zesplatnit). Z dopisu z 28. 8.2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně akceptoval návrh a stanovil splatnost první splátky úvěru na 20. 9. 2018. Ze souhrnného výpisu k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný hradil splátky do prosince 2018, pak hradit přestal (uhradil celkem čtyři splátky po 3.232 Kč). 7. Z dopisu z 22. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 16.663,91 Kč. Z dopisu z 17. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný s ohledem na porušení povinnosti splácet bylo rozhodnuto o splatnosti úvěru z 17. 7. 2019. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 12. 2021 a smlouvy o postoupení pohledávek z 17. 12. 2021 (včetně prohlášení o okamžiku postoupení z 17. 12.2021) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky z 30. 3. 2022 a dokladu o sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného před podáním žaloby o úhradu dluhu. 10. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úrok z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dne 28. 8. 2018 byla podle § 2395 občanského zákoníku mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrující bankou a žalovaným uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru, ze které vyplývala povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr (v ujednané výši) a žalovaný byl povinen úvěr splácet (včetně ujednaných poplatků a úroků). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr poskytl (uzavřel smlouvy), aniž by splnil povinnost dle z. č. 257/2016 Sb. zkoumat úvěruschopnost žalovaného (pravděpodobnost, že žalovaný svoje smluvní povinnosti splní). Protože je smlouva neplatná, nemá odstoupení od smlouvy právním předchůdcem žalobkyně žádné účinky. Plnění podle neplatné smlouvy je třeba podle § 2993 občanského zákoníku vypořádat poskytnutá (vrácená) plnění. Smlouvou o postoupení pohledávek uvedenou výše postoupil právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni. Jelikož pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 16. Rozdíl poskytnutých plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku odpovídá částce 95.880 Kč, tedy uvedená částka je bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (a žalobkyně, protože na žalobkyni byla pohledávka postoupena). 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a částečném zpětvzetí žaloby, soud žalobkyni v rozsahu jejího závěrečného požadavku včetně požadovaného úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanský zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vyhověl (splatnost se odvozuje od výzvy právního předchůdce žalobkyně k plnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy - § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 140,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 4.866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 305,80 Kč sestávající z částky 5.020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2.510 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.450 Kč ve výši 2 824,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů v souvislosti v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby, protože se jednalo o reakci na výzvu k doplnění skutkových tvrzení (a tedy bylo možné již ve stádiu podání žaloby předpokládat nemožnost prokázání dokladů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného). 19. Soud podle § 4 písm. j) z.č. 549/1991 Sb. a Sazebníku soudních poplatků v položce 2 bod 2., položce 1 bod 1. písm. b) rozhodl o doměření soudního poplatku za žalobu ve výši 973 Kč (uvedená částka byla žalobkyni zohledněna jako náklad řízení v předchozím odstavci).