17 C 9/2022-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou žalovaného dne 5. 12. 2018 vlakem právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) bez platné jízdenky. 2. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, přičemž Potvrzením o nedodržení SPPO z 5. 12. 2018 a Oznámením o závadách z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný cestoval veřejným hromadným prostředkem dne 5. 12. 2018 bez platné jízdenky na lince [číslo] (právního předchůdce žalobkyně), ani po kontrole osoby pověřené dopravcem nezaplatil jízdné ve výši 135 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývají z Tarifu právního předchůdce žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 (rámcovou smlouvou) a smlouvou [číslo] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na PANGEA MINERALS DEVELOPMENT LIMITED, reg. č. UK [PSČ] 848, sídlem [adresa], [právnická osoba] ORE, [příjmení] [jméno] Smlouvou o postoupení pohledávek z 27. 2. 2020 byla předmětná pohledávka dále postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách“ tam uvedená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o přepravě osoby podle § 2550 občanského zákoníku. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.032 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu jako formulářovou. Žalobkyně uplatnila u zdejšího soudu 75 věcí, z toho asi ½ jako exekuce. S ohledem na počet postupovaných věcí (na žalobkyni) je zřejmé, že další věci byly uplatněny u jiných soudů. Srovnáním jednotlivých žalob je zřejmé, že žalobkyně žaloby zpracovává za pomoci výpočetní techniky, protože struktura však žalob je stejná a protože se žaloby liší pouze v individualizačních údajích. Žaloba odpovídá minimalizaci odborné a administrativní zátěže advokáta.