18 C 111/2022-10 — Okresní soud v Karlových Varech

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 4.264 Kč, která představuje náklady spojené s dopravou, vyšetřením, ošetřením a následným pobytem žalovaného na záchytné stanici žalobkyně dne 13. 4. 2020. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 13. 4. 2020 byl žalovaný ošetřen a pobýval v záchytné stanici žalobkyně. Náklady za ošetření a pobyty byly žalovanému vyúčtovány dle osobních účtů pacienta v částce 4.264 Kč splatné ve lhůtě 7 dnů. Uvedený dluh žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě má soud za prokázané, že žalovaný platně uznal svůj dluh ve výši 4.264 Kč vůči žalobkyni, neboť uznání dluhu ze dne 13. 4. 2020 obsahuje všechny podstatné náležitosti stanovené zákonem (písemná forma, uvedení důvodu dluhu, uvedení výše dluhu a vyjádření závazku žalovaného dluh zaplatit). Tímto písemným uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání existoval. Žalobkyně pak již nemusela prokazovat vznik dluhu, ani jeho výši v době uznání. S ohledem na výše uvedené posoudil soud nárok žalobkyně jako oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.