18 C 238/2021-41 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 52 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 9. 2019 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem užívala žalovaná v období od 7. 10. 2019 do 28. 2. 2019 nebytové prostory o velikosti 87m2 nacházející se v I. NP budovy vystavěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec a okres [okres], za jejichž užívání se zavázala hradit nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně (dále jen„ nájemní smlouva“). Žalobkyně s žalovanou ukončila nájemní vztah odstoupením žalobkyně od nájemní smlouvy, a to ke dni 31. 11. 2020. Nájemné žalobkyně vyúčtovala daňovými doklady – fakturami. Následující faktury však dosud žalobkyně eviduje jako nezaplacené po splatnosti v celkové výši 52.040 Kč: 1) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200254 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 6. 2020 – uhrazeno 8.000 Kč; 2) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200289 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 7. 2020; 3) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200349 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 8. 2020; 4) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200390 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 9. 2020; 5) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200432 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 10. 2020; 6) Fakturou (daňovým dokladem) č. FV200480 znějící na částku ve výši 10.000 Kč splatnou dne 15. 11. 2020. Žalobkyně několikrát sama bezúspěšně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných faktur. Žalovaná dokonce přislíbila jejich úhradu, ale nikdy tak skutečně neučinila. Dne 26. 7. 2021 s ohledem na shora uvedené zaslala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužného nájemného, na kterou však žalovaná nijak nereagovala a na dlužné nájemné dosud ničeho neuhradila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to nájemní smlouvy, ukončení nájemní smlouvy, předmětných faktur a předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 7. 2021 včetně dodejky z DS zjistil soud skutkový stav plně korespondující se skutkovým stavem popsaným v žalobě. Podle ustanovení § 2302 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle ustanovení § 2201 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 232,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 000 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč.