18 C 238/2022-39 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 969 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem: [adresa] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“) je pojištěncem Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (dále jen„ OZP“). Žalovaný dne 1. 1. 2020 v době od 00:00 hod. do 00:40 hod. v obci [ulice], před panelovým domem [adresa], fyzicky napadl pojištěnce [příjmení] [jméno] [příjmení], opakovanými údery rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy, čímž mu způsobil zranění, se kterým byl [jméno] [příjmení] převezen sanitkou do nemocnice v [obec] k ošetření, bez nutnosti následné hospitalizace. Komise pro projednávání přestupků města Teplá vydala dne 22. 7. 2020 rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým žalovaného uznala vinným přestupkem proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. a za uvedené protiprávní jednání mu uložila pokutu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 9. 2020. Z uložené pokuty uhradil jen nepatrnou část. Žalobce uhradil v příčinné souvislosti s výše uvedeným jednáním žalovaného, které vedlo k újmě na zdraví [jméno] [příjmení], poskytovatelům zdravotních služeb: Zdravotnické záchranné službě Karlovarského kraje, p.o., [IČO], Karlovarské krajské nemocnici a.s., [IČO] a [jméno] [příjmení] (nestátní zdravotnická dopravní služba), [IČO], za zdravotní výkony a přepravu náklady v celkové výši 13 969 Kč. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů:„ Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny“ Žalobce v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci [jméno] [příjmení] vynaložil náklady na hrazené služby poskytnuté [jméno] [příjmení], přičemž na jejich náhradu má právo podle výše uvedeného ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 21. 5. 2021 k zaplacení vynaložených nákladů na hrazené služby ve výši 13 969 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy, přičemž tuto výzvu zaslal na adresu trvalého pobytu žalovaného, tedy: [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný si osobně převzal zásilku dne 27. 5. 2021 Náklady na hrazené služby žalobci neuhradil. Žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě vynaložených nákladů na hrazené služby žalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2021, a to do 5 dnů od doručení žalobní upomínky. Žalobní upomínku zaslal žalobce žalovanému opět na adresu trvalého pobytu, tedy: [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný si osobně převzal zásilku dne 3. 8. 2021. Žalovaný písemně požádal žalobce o splátkový kalendář. Žalobce na základě jeho žádosti vypracoval pro žalovaného dne 13. 9. 2021 dohodu o uznání dluhu a způsobu úhrady dluhu. Dohoda o uznání dluhu byla žalovanému doručena a jedno vyhotovení, které žalovaný podepsal, bylo dne 5. 10. 2021 doručeno na podatelnu žalobce. Žalovaný neuhradil žádnou splátku na základě podepsané dohody. Dopisem ze dne 17. 1. 2022 byl žalovaný upozorněn, že neplní podmínky dohody o uznání dluhu. Dopis si žalovaný osobně převzal dne 31. 1. 2022. Žalovaný ani na toto upozornění nereagoval. Žalobce dne 8. 3. 2022 zaslal žalovanému žalobní upomínku s výzvou k doplacení celého dluhu. Žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl. Zásilka byla vložena do domovní schránky dne 29. 3. 2022. Žalovaný požadované náklady na hrazené služby žalobci dosud neuhradil a žalobce již nekontaktoval. Žalovaný se zavázal v dohodě o uznání dluhu a způsobu úhrady dluhu ze dne 13. 9. 2021 k úhradě nákladů na hrazené služby ve výši 13 969 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 969 Kč od 28. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný si veškerou korespondenci osobně přebíral, vyjma poslední zaslané žalobní upomínky ze dne 8. 3. 2022. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů, a to výpisu z obchodního rejstříku OZP, dokladu o pojistném vztahu pojištěnce [jméno] [příjmení] ([datum narození]) k žalobci, oznámení PČR o zranění osoby ze dne 5. 2. 2020, č. j. KRPK-22-13/P -2020-190320, rozhodnutí vydané Městem Teplá ze dne 22. 7. 2020, č. j. Tep/0445/2020 revizní lékařky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 2. 2021, dokladů o nákladech na hrazené služby, bankovních výpisů, faktur, výzvy k zaplacení nákladů na hrazené služby ze dne 21. 5. 2021 včetně doručenky, předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2021 včetně doručenky, žádosti o splátkový kalendář, dohody o uznání dluhu a způsobu úhrady dluhu ze dne 13. 9. 2021, upozornění na neplnění podmínek dohody ze dne 17. 1. 2022 včetně doručenky byl zjištěn skutkový stav plně shodný se skutkovým stavem popsaným v žalobě. Podle ustanovení § 2053 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Výrok o stanovené povinnosti žalovanému k úhradě soudního poplatku vychází z ust. § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.