18 C 263/2022-73 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 181 313,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalovaným dne 24. 3. 2019 poskytla žalovanému úvěr ve výši 190 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 268,23Kč počínaje dnem 26. 4. 2019, a to včetně smluvního úroku ve výši 13,70% ročně. Žalovaný svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnil, proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 1. 6. 2020 za splatný. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný žalobkyni na jistině částku 179 813,23Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny 10 606,48 Kč, a úrok z prodlení tak jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu na účet poskytla téhož dne částku ve výši 190 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 268,23 Kč počínaje dnem 26. 4. 2019, a to včetně smluvního úroku ve výši 13,70 %. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dopisem ze dne 1. 6. 2020 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, což žalovaný ani přes předžalobní upomínku neučinil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. Protože se žalovaný ocitl v prodlení se splacením úvěru, vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 761,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 253 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 181 313,23 Kč sestávající z částky 8 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 040 Kč ve výši 5 468,40 Kč.